Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další djent? Ach jo. Nebylo jich za poslední dobu už přespříliš? Ne nebylo. Tenhle je jiný. Jiný? A v čem? No dobře, tak není jiný, ale je dobrý.... Tsss. Takových tu bylo. A hlavně takových tu ještě bude.
Možná ano, možná ne. MONUMENTS jsou zajímaví už třeba tím, že jejich kořeny úzce souvisejí s kapelou FELLSILENT, ve které působil kytarista Acle Kahney, jenž založil dnes již kultovní TESSERACT. Druhý kytarista FELLSILENT byl John Browne a ten položil základy právě MONUMENTS. Už to je snad jistým ukazatelem, že nejde jen o další tuctovou čárkou na soupisce djentového žánru.
Jejich aktuální album je spojením meshugáckých řezů, klidných brnkaček, ale i melodických vokálů a kytarových ploch, které v pozadí stříhá nepravidelný rytmostroj. Technicky bezchybné, barevné, stále nové a žijící. Co zaujme je místy nakřápnutá slapem hraná basa, jež je jedním z prvků, který dává „Gnosis“ punc osobitosti.
To, co výsledný dojem kazí, je sterilnost zvuku a emocí. Jakoby vám někdo podával lahodné sousto z nejlepších a nejkvalitnějších surovin v chirurgických rukavicích na vydesinfikovaném podnose. Z desky dýchá chlad, který je možné si oblíbit a obdivovat ho, ale není možné si ho zamilovat. Proč? „Gnosis“ postrádá srdce. Deska Londýňanů rozhodně není na první poslech přitažlivá a k jejím kvalitám se budete muset delší dobu propracovávat. Má v sobě něco z pověstné britské rezervovanosti. Z mého pohledu jí chybí něco, co bych nazval lidskou tváří, ale tu dát albu příbuzného žánru plného hutných polámaných rytmů umí asi jen Tosin Abasi.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.