Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud americká kapela sama sebe definuje jako screamo, jedná se většinou o pochybné spolky, které mají s kořeny tohoto žánru pramálo společného. Pocitáři z PIANOS BECOME THE TEETH jsou čestnou výjimkou. Tato banda si příliš nezakládá na dokonalém zevnějšku a většinu energie investuje do rozervané hudby a textů, které nepostrádají obsah. Nejvýraznějším znakem marylandských je jednoznačně barva vokálu Kyla Durfeyho, který mnohem blíže než k jakémukoliv řvaní nebo křiku má k regulernímu pláči. Velmi vypjaté emotivní poloze hlasu pak sekunduje akordově hraná pocitová kytarovka, která se ráda utápí v melancholických delayem tvořených oceánech a stejně tak i s oblibou často obchází k hranici, kde sceamo hardcorové prostranství sousedí s postrockovým hvozdem. Instrumentální stránka tíhne jak k uvolněnějším a vzdušnějším kompozicím, tak k akordově hranému devadesátkovému emo/hardcore, které nepostrádá trochu špíny, potřebný tlak i pěkné melodie, jež netíhnou k rychlému oposlouchání. Tento kotouč představuje jednoznačně to nejlepší, co na novém kontinentu za poslední rok v daném žánru vzniklo.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.