Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Basically, I’ve always felt that the rhythm guitars in metal music resemble the harsh, fast sounds that a car engine produces.“ (Nader Sadek)
Z egyptské, umělecky založené rodiny pocházející Nader Sadek je metalové veřejnosti znám zejména díky své spolupráci s MAYHEM a SUNN O))) (ano, je tou osobou, která navrhuje kostýmy Attily Csihara, popřípadě i kompletní pódiové instalace obou zmíněných). Jakoby mimoděk se však tento chlapík konceptuálně podepisuje pod stejnojmenný projekt, pro nějž získává prostřednictvím svých kontaktů, jichž nabyl při svých dřívějších uměleckých performancích, skutečný výkvět tvrdě metalové scény. Steve Tucker (ex-MORBID ANGEL), Rune Eriksen a.k.a. Blasphemer (ex-MAYHEM), Flo Mounier (CRYPTOPSY). To jsou jména tvořící jádro kapely a zároveň jména, která nepotřebují komentář.
Tyto tři legendy a společně s nimi i baskytarista Nick McMaster (KRALLICE) + další pozvaní hosté zhudebnili Sadekovy vize v kvalitní deathmetalové půlhodince s nepříliš originálním názvem - „In The Flesh“. Všemožně zaměřených all-star bandů tu již bylo mnoho a rozhodně se nedá říci, že by vždy končily úspěchem. „In The Flesh“ je však jiným případem. Kreativní ega muzikantů se zde nerozcházejí ani se neprosazují jeden na úkor druhého. Naopak, střetávají se v působivé symbióze, přestože se o nahrávce asi nebude hovořit jako o nějakém výrazném hudebním milníku.
Navzdory tomu ji lze – díky kvalitně odvedené práci – ohodnotit nadstandardní známkou. Každý ze zúčastněných přináší do kapely svůj typický trademark a kdo má alespoň poslední zbytky hudebního sluchu, měl by styl jednotlivých muzikantů během chvíle identifikovat. NADER SADEK lze nejlépe charakterizovat popisem čelní srážky typicky „mayhemovských“ mrazivých riffů s „tuckerovským“ obdobím MORBID ANGEL, přičemž ona „morbidí“ atmosféra na nahrávce přeci jen převažuje. Což je tak trochu i pokynutí směrem k těm fanouškům zmíněných velikánů, jež byli po právu zklamáni nepovedeným dílem „Illud Divinum Insanus“.
Zmíněná trojice muzikantů nabízí na „In The Flesh“ rozmanitý, profesionálně vystavěný, povětšinou střednětempý a potemnělý death metal. Steve Tucker chrčí jako v období „Formulas Fatal To The Flesh“ ‚ k níž by se snad dala nahrávka svou náladou nejlépe přirovnat. Blasphemerovy riffy jsou okamžitě rozpoznatelné, až by člověk řekl, že byly vyjmuty z nějakých nezveřejněných skladeb MAYHEM. Pouze Flo Mounier se navzdory své technické hře oproti svému účinkování v CRYPTOPSY poněkud krotí. Ideový tvůrce Nader Sadek pak přispívá k výslednému dílu grafickým zpracováním a zkomponováním ambientních intermezz, jakož i závěrečné „Nigredo In Necromance“.
Albem koncepčně prostupuje pro death metal netypické téma - nafta, resp. lidská závislost na ní a problémy, které společnosti její objev přináší. „In The Flesh“ je tak svým vyzněním - podobně jako tato cenná tekutina - albem těžkotonážním a hutným. Nikoliv převratným, avšak jednoznačně nadprůměrným. Přibližně takovým, jaké bychom od zmíněných person očekávali. MORBID ANGEL by v současné formě mohli dělat téhle kapele předskokany.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.