OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě alba vydaná v jeden den, obě stylově příbuzná, přesto i slyšitelně odlišná. Jedna legenda ze starých časů, nad kterou ale původní fandové už hodně dlouho jen ohrnují nos. A jedna relativně nová kapela, která chrlí alba jako na běžícím pásu a přesto se dá mluvit o tom, že se její projev znatelně zlepšuje. Dvě výrazně odlišné křivky vývoje a přitom v podstatě jsou tu dvě stylově blízké desky. Současně představují různé specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
Tak jako se současní Kanaďané CRYPTOPSY tak trochu potýkají s kontroverzí a rozporuplnými reakcemi na jejich návrat ke kořenům, podobně to vlastně mají i jejich krajané KATAKLYSM, kteří už si prošli celkem výživnou vývojovou cestou, aby se nakonec aspoň trochu vrátili k old school death metalovým kořenům. A pokud jsme smíření s tím, že tak neurvale bestiální jako na legendárních prvních deskách už to prostě nemůže být, pak se v podstatě dá současná tvář přijmout jako hold starým časům a nejen to, i jako vkusná alternativa dnešních death metalových kapel. Album "Goliath" má vlastně stejně jako aktuální deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY vše potřebné, aby se dalo mluvit o dobře odvedené práci. Sice z toho smrdí rutina, ale příjemně prezentovaná a záživná.
Album "My Enemies Look And Sound Like Me" se mi dostalo k poslechu ve stejnou chvíli, jako již zmíněná deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY. A byl to vlastně ještě přímější souboj než s KATAKLYSM, neboť Australské trio WEREWOLVES je stylově blíže právě ke CRYPTOPSY. Jde totiž o techničtější a živější formu death metalu, která vychází logicky i z domovských souborů hudebníků, kteří se za jménem WEREWOLVES schovávají. Ono se totiž vlastně jedná o boční projekt, kde se bubeník David Haley z PSYCROPTIC spojil se Samem Beanem a Mattem Wilcockem z THE BERZERKER. O to více je pak fascinující potence, s jakou tahle parta chrlí nahrávky. Od roku 2020 stihli už čtyři alba plus jedno EP. A minimálně od druhé desky "What a Time to Be Alive" je to dobře šlapající nářez.
Čtěte také: KATAKLYSM - Temple Of Knowledge (Kataklysm Part III)
Potěšitelným faktem pro KATAKLYSM je, že jejich model 2023 sebou nese dostatek energie a v podstatě i agrese. Možná tomu přispěla i nová italská krev v sestavě, konkrétně bubeník James Payne. Rytmika totiž na "Goliath" slušně šlape. Je to důležitý aspekt, protože skladby zaměřené na temnější valivost, v některých pomalejších pasážích s hezky dusivou atmosférou, tak neztrácí ani dostatek dynamiky. Oproti dosti stereotypně se nesoucím předchozím deskám tak KATAKLYSM získali živost, a přestože i na "Goliath" v určité míře zůstává to co jim bylo vytýkáno (viz. třeba recenze na "Prevail"), tedy až křečovitě riffová přímočarost a banální přístupná melodika, materiál jako by měl tentokrát větší sílu.
Když ale budeme mluvit o síle, pak v divokosti a natlakovanosti projevu budou na koni spíše WEREWOLVES, kteří disponují mladistvější živelností. A pomineme teď fakt, že už jsou to také zkušení čtyřicátníci. Ale právě zkušenosti a svázanost s progresivnějším pojetím stylu se projevuje na jejich čtvrtém počinu "My Enemies Look And Sound Like Me" výrazně. Dramaticky se rozvíjející skladby jsou plné energie a technicky šikovně poskládaných motivů. Samozřejmě i zde je základ v silových riffech, které si ale hrají trochu více s variabilností a stereotyp se zde opravdu neobjevuje. Navíc umí Australané též ve volnějším tempu prezentovat valivější polohu například ve skladbě "Destroyer of Worlds". V těch momentech jsou najednou WEREWOLVES ke KATAKLYSM jako v sourozeneckém vztahu. Prostě přes poněkud rozdílný přístup se jejich tvorba v mnoha momentech protíná.
Nakonec tu tedy máme dvě porovnatelné desky a na zhodnocení každého je, které z nich dá přednost. Já postavím o kousek výše WEREWOLVES, důvodem je ona větší živelnost a techničtější provedení. Ostatně u mě o malý chloupek vyhráli i nad zmíněnými CRYPTOPSY, a jelikož zde mám v porovnání s KATAKLYSM také jasno (CRYPTOPSY vítězí), pak i bodově to vidím nějak takto:
KATAKLYSM - Goliath: 7/10
(Nuclear Blast / 11. srpna 2023, https://www.kataklysm.ca/)
WEREWOLVES - My Enemies Look And Sound Like Me: 7,5/10
(Prosthetic Records / 11. srpna 2023, https://werewolvesdeathmetal.bandcamp.com/)
Dvě desky stylově si blízké, přesto představují dvě specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.