Dříve deathmetalovou progresi vyznávající kvartet BECOMING THE ARCHETYPE na novince „Celestial Completion“ trochu pozměňuje své priority. Nové skladby běží převážně ve volném tempu, drsný growling často střídá čistý, melodický zpěv a celkově je pro nové album příznačné polevení v tvrdosti. Kapela se místy dostává na hranice groove metalu s prvky z metalcoru nebo nu-metalu, a pokud chceme označení „death“ v popisu práce ponechat, je třeba jej doplnit zvýrazněným „melodic“.

Nástup alba je ale impozantní. Po velkolepé introdukci přichází výtečná „The Magnetic Sky“ a album nakopne k opravdu vysokým metám. Následující „ Eternal Illumination“ pak bez problémů drží nastavenou lajnu a výrazným riffem ještě přitlačí na pilu. Alfou omegou jsou opět podařené kytarové party, které jsou sice jednodušší, ale nepostrádají údernost a nabídnou kolikrát skutečně svěží motiv. O první polovině desky lze říct, že je vcelku nadupaná a až do monumentální, epické „Requiem Aeternam, Part I-III“ běží vše jak má. V druhé části však začnou věci trochu drhnout. V „Cardiac Rebelion“ kapela experimentuje s trumpetami a jinými, pro metal netypickými nástroji, ale stejně jako v závěrečné „Breathing Light“, kde se pro změnu snaží o monstrózní kus se smyčcovou sekcí a klenutými vokály, nepůsobí výsledek úplně přesvědčivě. Díky širokému žánrovému rozkročení znějí Američané na „Celestial Completion“ trochu jinak, než je v současném metalovém světě běžné, ale zároveň působí jejich snažení o maximální žánrový rozptyl někdy příliš vynuceně.

BECOMING THE ARCHETYPE vydávají u Solid State Records, což znamená v praxi dvě věci. Za prvé jsou kapelou, která je spjata s křesťanstvím (v tomto případě se dá hovořit o té zapálenější variantě) a za druhé se vymyká klasickému pojetí metalu/hardcoru. Symptomatické pro kapely ze stáje Solid State je též, že se drží stranou. Nevystupují na monstrózních evropských festivalech, zpravidla se neobjevují v zavedených metalových mediích a jen vyjímečně se některé podaří dostat do záběru mainstream sledujícího metalisty. Otázkou zůstává, nakolik je toto záměr a o důvodech radši nebudu spekulovat, ale věřím, že zrovna tahle parta by se na velkém pódiu mezi zavedenými značkami neztratila.

Křesťanští věrozvěstové z Atlanty zůstávají i na „Celestial Completion“ osobití a svoje jméno nedevalvují. Materiál je proti předchozím o trochu jinde a díky většímu množství těžko slučitelných ingrediencí působí místy trochu rozháraně, ale z celkového pohledu stále převažují pozitiva. Zmiňovaná slabší místa je třeba brát jako oběť hledání nových obzorů, které se rýsují zatím sice mlhavě, ale nevypadají špatně.