Výjev, kde si tři podroušení mladíci crustového výzoru zvesela honí péra nad festivalovými žlábky pro mytí a kousek vedle nich si podobně stará slečna nerušeně čistí zuby. Hádám, že to jen tak někde neuvidíte. Na letošním Obscene Extremeto bylo přirozenou součástí folklóru festivalu a nikoho to příliš neznepokojovalo a nezajímalo. Naháčů i podivínů tu bylo více než dost. Každý si mohl vybrat toho svého. Na každém rohu tu je k vidění něco zvláštního. Pochybně podnapilé odredované existence s vestou, na které je více pyramidek jak textilu střízliví za pomoci Čurbyho dětí v dětském koutku s badmintonovou raketou v ruce. Sem tam k vám přiběhne někdo a poprosí vás, abyste mu vyfotil jeho prdel, případně na vás skočí klíště, které má něco kolem jednoho metráku. Prostě Obscene Extreme!
Bohužel díky pracovním povinnostem přicházím o první den, kdy prý stáli za něco dle očekávání pouze GRIDE a BENEDICTION. První kapela ze dne druhého, na kterou jsem se hodně těšil, jsou ATOMÇK z jižního Walesu a bohužel jsem byl trochu zklamán. Špinavý rychlý metal, ve kterém se slibované sludge/noisecorové pasáže hledaly jen ztěžka, rozhodně nebyl průšvihem, ale ani slušný bubeník či pohyblivý vokalista nedokázali bohužel ATOMÇK pozvednout z festivalového průměru.
Za nimi se ke slovu tlačí Chorvaté DISLIKE, kteří předkládají grindcore stavěný na crustovém základu. Mnoho lidí je může znát jako kapelu, která má split s domácí MRTVOU BUDOUCNOSTÍ. Jejich tvorba je nervóznější a špinavější, svoji úlohu rozehřívače DISLIKE plní celkem uspokojivě. To, co přichází po nich považuji však za mnohem zajímavější pastvu pro mé uši.
Tím interesantním objevem je debut srbské kapely na pódiích Obscene Extreme. Jmenují se NOMINAL ABUSE a jsou z Noveho Sadu. Deathgrindová úderka sází na hardcorové odstíny žánru, zní nekompromisně a brutálně. Vokalista Nikola máchá dvěma mikrofony (jeden z nich je silně neafektovaný), do kterých řve jako smyslů zbavený a i vzhledem ke své zavalitější postavě působí velmi svěže a dynamicky. Baskytarista sice vypadá jako z jiného světa, téměř jako by utekl z módního mola značky Calvin Klein, všem to však perfektně klape. Podtrženo, sečteno: výtečné vystoupení a kapela, o kterou se budu zcela jistě zajímat i v budoucnosti.
Nastupují zhulení mexikánci PORNO INFANTIL. Goregrindová trojka má všechny předpoklady k tomu, abych udělal pár fotek a zbytek odzíval, ale neděje se tak. Instrumentálně sice mají co dohánět, ale z jejich setu srší pozitivní energie, jakou jen tak na ulici nenajdete. Kytarista přechází od jednoduchého hoblování do značně nepřesných improvizací, ale ten jejich set je jednou velkou párty, od začátku do konce a udrží si pozornost. Velké plusko za skladby uváděné mexickou češtinou a kolující tequilu, kterou počas setu nasával hlavně basák.
RAZOR RAPE nastupují v podobných intencích žánru a ačkoliv se kytarista navléknul do sumistického oblečku, baskytaristka nastoupila v obrovském klobouku, který se poroučel k zemi při prvním máchnutí hlavou a bubeníkovi se neustále odlepoval z obličeje jeho monster knírek, musím konstatovat, že instrumentálně méně korektní PORNO INFANTIL mě bavili více.
To už se na scénu ale šinou Bulhaři ENTHRALLMENT se svým death metalem. Jedna z nejnadějších deathových kapel bulharské scény spojuje starokontinentální a zámořskou školu smrtelného kovu, řemeslně je vše vyšperkované do detailů. To, co postrádám je jakákoliv energie při živé prezentaci. Ano, je to deathmetalové zlo, ale současně také trochu nuda.
Skandinávští LAUTSTÜRMER ze švédské kolébky punku Malmö přelaďují na jinou nótu. Velmi hrubý punk s rock’n’rollovým tahem na branku, přechází od pomalejších začátků do opravdové vichřice. Baskytarista Christ přitahuje pozornost hairstylem, ve kterém mu několik tučných dredů srostlo v jeden, jenž se mu kývá téměř až u kolenou… Na pódiu by kapele možná prospělo větší nasazení, i tak je to po trochu statickém death metalu celkem příjemná fujavice.
Britští FLESHROT míč odkopávají zpět do deathmetalového hřiště. Jejich tvorba je pro mě na Obscene Extreme trochu překvapením, najdeme v ní i pár breakdownů, které kapelu posunují do newschoolové deathcorové scény, základ však tvoří brutální death metal a death-grind, který velmi dobře tlačí, nicméně nejde v intencích žánru o tvorbu nijak výjimečnou. Koncertně jde však o funkční záležitost, která pod scénou roztáčí první pokusy o circle pity.
Švédskem inspirovaná d-beatová kytarová špína notně kořeněná metalovým feelingem, to jsou D.I.S.. Vokalistovy šediny nebrání v tom, aby rozjel skvělou energickou show, kytaristé se nebojí sólování, místy do tvorby proniká síla thrashových velikánů. Velké finále je ve znamení basového nástroje, ze kterého po koncertu zbývá několik kusů a spousta třísek.
V roce 2008 se mi nelíbili a letos to sice bylo lepší, ale také žádný zázrak. O co jde? O holandské RECTAL SMEGMA. Hopsavá grindovka přikládá pod kotel, kde se zvesela juchá, Obscene crew má poprvé trochu více práce, protože kapela masivně vybízí ke stagedivingu, v jednu chvíli je na pódiu snad třicet lidí. Hudebně nic pro mne, jinak lze říci, že to byla „docela sranda“.
Následují ENTRAILS, kteří tíhnou k olschoolovému death metalu. Bicí sice nudí, stejně tak jako statický projev, kapela má však podvedený zvuk a některé riffy válcují svojí tíhou a tlakem. I tak lze říci, že ENTRAILS byli příjemnou změnou. Kdyby kapela vsadila na silnější melodie, věřím tomu,že by se nespronevěřila odlschoolové deathové škole a set by byl o dost silnější.
Na Slovinské EXTREME SMOKE 57 jsem se těšil. Očekával jsem, že program strhnou trochu alternativnějším směrem. Ačkoliv některé fragmenty z jejich tvorby vypadaly slibně, většinou zůstalo jen u předkrmů a na hlavní chod se nedostávalo. Vokalista vypadal jako trochu méně udržovaná verze Iggyho Popa, i zbytek kapely byli v podstatě již starší pánové, není divu, vždyť tato sebranka vznikla před více jak dvaceti lety. I tak tady rozhodně nechyběl zápal a poctivá porce instrumentálně dobře zvládnutého grindcoru.
Holandští LAST DAYS OF HUMANITY sdílejí baskytaristku s RAZOR RAPE, jejich goregrind je zatížený nekvalitním nečitelným zvukem, o což se zdá se starají i sami hudebníci. Jejich přístup „čím hůře tím lépe“ se sice nelíbí moc mým uším, ale pod scénou to docela vře. Nejvíce při jejich setu baví asi ani ne desetiletý klučina, který pobíhá po scéně a vrací nafukovací míč, který na něj lidi hází. To, co následuje je mnohem pro mne hudebně mnohem zajímavější. Shaun LaCanne a jeho PUTRID PILE. Malý velký muž, sám na pódiu a kolem rachot nemající obdoby. Jako by tento nenápadný „Radar z M.A.S.H.e“ narostl a za ním se objevil stín ďábelské deathmetalové bestie, která se snaží polknout celý areál.
Veteráni. To je to správné slovo pro punkové děduly z třicetileté kapely THE VARUKERS. Právě jejich set přesvědčil snad každého, že punk není mrtvý, i když ho hrají typové, co dobře pamatují jeho zrod, neboť se ho sami účastnili. Energický, čistě a pohodově zahraný set. Jejich metalpunk byl i vzhledem k jejich věku strhující jízdou, kterou by jim mohli závidět i o čtvrtstoletí mladší kapely. Baskytarista Brain by mohl s Lemmym z MOTÖRHEAD vytvořit duo těch nejpodivnějších metalových xichtů, ale nic mu to neobralo z charismatu, kterým tito ostřílení harcovníci zalili Bojiště. Domácí otcové punku by se mohli mnohému přiučit.
Kapela, bez které se neobejde žádná crustová vesta. Kdo to je? No samozřejmě SKITSYSTEM. Legendární hydra, která svým okovaným crustem přijela rozbít areál v Trutnově. A … podařilo se. Celý set napěchovaný energií a brutální silou. Trochu nervózní byl snad jen bubeník, který neustále pořvával něco na Obscene crew, kteří mu podávali paličky ze země, ačkoliv to, co tu nejvíce vadilo, byl asi spadlý mikrofon z bicích. Ale kdo by mu mohl v tom randálu rozumět? SKITSYSTEM zazářili, pro mne jedno z nejlepších vystoupení dne. Je až neuvěřitelné jaký tlak a jaký zvuk tato skvadra má ve třech lidech.
Následuje finské grindcorové božstvo zvané ROTTEN SOUND. Jejich poslední koncert na pražské Chmelnici byl poněkud komorní, nicméně v Trutnově si všechny dluhy za domácí klubové koncerty ROTTEN SOUND vybírají bez jakýchkoliv pochyb. Hostovačka kytaristy z UNKIND je už jen třešnička na dortu. Výtečná atmosféra, kterou ordinuje hlavně vokalista Keijo Niinimaa. Setu dominuje zabijácký zvuk a vše drtící tlak. Jedno z nejlepších vystoupení ROTTEN SOUND, co jsem kdy viděl.
Celkem by mě zajímalo jak BRUJERIA cestují a hlavně jak na letišti vysvětlují, že sebou táhnou skoro metrovou mačetu. Tou když začal Juan Brujo mávat během písniček, budil opravdový respekt. Musím uznat, že i kdyby nebylo té mačety, BRUJERIA by Trutnov rozsekala svým temperamentem na malé nudličky. Jejich písničkové slogany a polamelodické refrény dokázaly rozezpívat celé Bojiště. Vše korunovala jižanská taneční Macarena, při které se jméno tance nahrazovalo slovem „marihuana“, jednoduché hitovky mrzačí lidi v moshpitu a devastují všechny v okolí. Na pódiu mají Obscene crew spoustu práce, snad jen mimo chvíle, kdy Brujo rozmáchle gestikuluje svým ostřím, které má zavěšené u boku.
Další ze zlatých hřebů festivalu končí a ke slovu se dere patologický gore. Ko by očekával jednoduché riffové hopsačky jen proto, že je kapela oděna do nemocničního mundůru ala GENERAL SURGERY, ten by se zmýlil. IMPALED jsou mnohem více o death metalu, než o grindové hopsanici. Ke stagedivingu se derou opět ty nejzvrhlejší masky, upoutává mě skvěle zvládnutý zombie patolog, který s kapelou skvěle ladí. Dobře zvládnutá extrémě metalová práce, která mě bavila celý set.
Po nich je tu usměvavá banda teploušů z Francie. Ano … máme tu po mnoha letech zase GRONIBARD. Když jsem den poté hovořil se zvukařem, který dělal pódiový ozvučení, byl u nich hodně zmaten. Říkal „já myslel, že přijdou a řeknou si, …co a jak chtějí, ale oni si jen povrchně nazvučili, neřekli ani píp, svlíkli se a začali hrát“. Ano. GRONIBARD nezvučí, GRONIBARD dělají show. Bubeník a basák v Adamově rouše (před setem se v zákulisí oba naháči objímali a měli z toho velkou legraci), kytarista v obtaženém elastickém oblečku od hlavy až k patě a oba vokalisté, beroucí si na paškál souboj dobra a zla. První byl za Satana a druhý za svatého Petra.
Po nich už však únavou sotva stojím na nohou, takže následuje cesta do kempu a nabrání sil na sobotní velké finále.
Fotogalerie:
Kapely:
Bytosti:
