GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Radegast" = kult. To jen pro ozřejmění situace těm později narozeným, kteří již nepamatují dobu invaze džísek s nášivkami, nepamatují rok 1987. Suším slzičky při vzpomínce s jakou hrdostí jsem si album - po vystání příslušné a nemalé fronty podobných individuí - vezl tehdy domů. A tam u tatíkova gramofonu značky Europhon poprvé uslyšel Radegastův příběh. Tehdy nebylo co řešit, ale i s odstupem let si tohle zásadní album českého heavy metalu rád poslechnu. Slušně hrající kapelu (ponechme stranou kolik toho skutečně nahráli členové skupiny a kolik studioví hosté) neuvěřitelným způsobem nakopával jeden z nejlepších zpěváků naší zemičky Ladislav Křížek a podal tak zřejmě svůj životní výkon (i když šťastní majitelé památného živáku pražského VITACITu z roku 1986 na „Barče“ vědí své). Později neunesl tíhu svého ega a zformoval kolem něj KREYSON, aby i ten přes velký úspěch pohřbil sólovou tvorbou. A poslední, nechvalně proslulou, fázi v bratrských DAMIENS snad už známe všichni.
Návrat do CITRONu vzbudil převážně rozpaky. Co že se to tady chystá? Odpověď na IRON MAIDEN asi nehrozí, i když i tohle jméno padalo v souvislosti s chystanou show na podzimní comebackové turné.
Na nových verzí klasických pecek pracovali ve studiu pouze Křížek a kytarista Jarda Bartoň. I to o něčem vypovídá (v bukletu například úplně chybí sestava). Zvuk je samozřejmě mnohem lepší než před lety, ovšem hned první poslech dává tušit, že tatam je neskutečná dravost a dynamika zpěvu z původní desky. Jasně, skvělé výšky nechybí (v tomhle oboru u nás asi těžkou najdou konkurenci), ale přes sebevětší snahu chybí hutnější spodky. Pan zpěvák se poslední dobou přece jen věnoval „trošku” cukrkandlovatější produkci. Nové aranže převážně neublížily, skladby fungují přirozeně i po letech (vážněji postrádám snad jen trashový nátěr z prostředku původně singlové "Krásky a Radegast"), naprosto mi však uniká, proč nebylo dodrženo původní pořadí skladeb a proč chybí outrový "Radegast II", ale hlavně kultovní balada "Zase mi scházíš"? Z desky "Plni energie" zařazené "Ocelové město" s Křížkovým vokálem pak beru jako naprosté šlápnutí vedle a prezentovat novou tvorbu prostřednictvím titulní balady (i když povedené) také nepovažuji za nejlepší nápad.
Takže co, Síla návratů? Jděte se bodnout, fakt sám nevím. Spíše ale Síla peněz. A proto se ptám: „Nebylo by mnohem vhodnější vydat už konečně na reprezentativním dvojCD původního remasterovaného "Radegasta" a Křížkem nazpívanou verzi "Vypusťte psy" se singlovými bonusy "Sedm životů", "Kráska a Radegast", "Svět patří nám" a dalšími?”
za ty vzpomínky...
Velká nostalgie, i když si zdaleka (ne)jsem jist pohnutkami, které vedly Lacko Krížika k tomuhle návratu. Bohužel nepochopitelné nezařazení některých klasických čísel a naopak otřesná verze "Ocelového města" sráží výsledek k průměru. Pro nepamětníky pak zřejmě úplně zbytečná deska, protože pokud chcete nejsiilnější koncentraci CITRONu, originální verze "Radegasta" je o něčem úplné jiném!
6 / 10
Ladislav Křížek
- zpěv
Jaroslav Bartoň
- kytary
Roman Šandor
- ?
1. Radegast
2. Hon na Bluda
3. Moravská děvčátka
4. Valašský rok
5. Už couvám
6. Ocelové město
7. Schůzka s Radochem
8. Kráska a Radegast
9. Zase dál
10. Síla návratů
Rebelie rebelů (2016)
Rebelie Vol. 2 (EP) (2016)
Rebelie Vol. 1 (EP) (2015)
Jen si od plic zanadávej (1982 – 1985) (2013)
Bigbítový pánbů (2010)
Síla návratů (2001)
Best Of (1999)
Sexbomby (1992)
Vypusťte psy! (1990)
Radegast (1987)
Plni energie (1986)
Obratník Raka (1981)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Popron Music
Stopáž: 44:40
Produkce: Ladislav Křížek
Studio: Kreyson
Darkmoor má recht. Co je platný, že má album perfektní zvuk a že to Křížkovi relativně stále ještě dobře zpívá? Tu dobu zkrátka vrátit nejde. Narozdíl od Darkmoora bych klidně oželel i ten remaster Radegasta. Stačilo by prostě jen to album vzít a znovu ho vydat ne CD, abych si ho mohl koupit. Tak moc je nadčasový, že ani nepožaduji explicitní úpravy. Ono se vlastně v CD verzi už jednou objevilo, ale podle toho kolik kusů se dostalo mezi lidi bych skoro odhadoval že Supraphon tenkrát vydal nějakej pirát, či co. Vždyť ty alba si tenkrát koupilo přes milion lidí! I kdyby si je teď koupila jen čtvrtka, byl by to mazec jako blázen. A já věřím, že by se to klidně mohlo stát. Radime, probuď se!
-bez slovního hodnocení-
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.