Přesně v době, kdy se objevily zprávy o údajných ústupcích Palestinců v izraelsko-palestinských jednáních v otázce území okolí města Jeruzalém, se na světě objeví časovaná bomba, spouštěná kódovou sekvencí „Saved By Fear“. Jsou agenti DUKATALON produktem tajných sionistických sil, jak si myslí většina lidí, kterým to skutečně myslí anebo jen trojice obyčejných chlapíků se zálibou v hodně neučesané muzice, jak se nám snaží namluvit zmanipulovaná hlásná trouba americké metalové politiky Relapse?
Zkuste se zamyslet se mnou. Je možné, aby jen tak najednou, z ničeho nic vzniklo uprostřed izraelské pouště něco, co až příliš nápadně připomíná hudbu, přicházející spíše z opačného konce světa? A proč se znovuvydání tohoto materiálu ujala zrovna americká firma, když světlo světa spatřilo už před necelými dvěma lety a načasování jeho edice umístila těsně před start revolucí v arabském světě? Přiznejte se, že vás ty otázky napadly také!
Skutečně masivní kytarový zvuk zvolili na svém debutovém albu izraelští DUKATALON. Sázka na nekomplikované pojetí, ve kterém jsou veškeré detaily semlety drtivým kytarovým soukolím, nachází podporu jednak i v nelidském vokálním projevu a taktéž i v nepředstíraném entusiasmu. Zkrátka Izraelci rozhodně nepatří k těm, kteří by pouze spoléhali na v současnosti vzedmutou vlnu zájmu o všechno, co souvisí s pojmem „sludge“.
Snad s výjimkou závěrečné „Mekonenet“ probíhá veškeré dění v bezpečí středních temp, jež jsou ke zvýraznění razance podobně koncipované hudby přímo ideální. Nikam se nespěchá, žádný motiv neodezní příliš rychle na to, abyste jej nestihli vstřebat, a táhlá kytarová sóla jen podtrhují výsledný tvar této hutné a neuchopitelné zvukové masy, jako černá díra pohlcující do svého středu vše v blízkém okolí.
„Ten už určitě taky naletěl“, si možná říkáte, když čtete předchozí slova, ale nebojte se. Já taktéž patřím k té menšině, která se nenechá obalamutit masovými sdělovacími prostředky ani propagačními materiály metalových labelů. I tady je všechno zdánlivě tak, jak má být. „Saved By Fear“ se poslouchá náramně, zvuk bez kompromisů válcuje, rytmika neohroženě pádí vpřed a osmero hrubých kompozic vykazuje vyšší žánrovou jakost, jakou byste hledali hlavně u zkušených matadorů.
Dokonce se občas nachytám, jak se mi to líbí, jak si podupávám do rytmu, jak se nechám zavalit tíhou těžkotonážních kytarových riffů, jejichž nájezdy jsou pro mě ve své přímočaré nekomplikovanosti a soustředěnosti na jediný cíl místy doslova lahůdkové. Ale pak se vyrojí další a další otázky. Co asi tak chtěli říct akustickou ukolébavkou „Saved By Fear“, jež je titulní skladbou celé kolekce a zároveň ji protíná na dvě poloviny? Jako všem ostatním, kteří si umí dát dohromady souvislosti, je i mně jasné, že nic se neděje jen tak a že kromě dramaturgického hlediska, kdy je nutné si alespoň na chvíli od toho zničujícího lomozu oddechnout, to má i nějak další, skrytý význam. Že by nějaký tajný vzkaz, šifra? Izraelská kapela u amerického vydavatele určitě nic nedělá jen tak.
Musím však uznat, že tento pokus určitých vlivných skupin napojených na philadelphského vydavatele o nastolení „nového světového pořádku“ patří k těm nejzdařilejším. Už i já byl rozhodnutý se s ním smířit a plně se oddat jeho myšlenkám, rozuměj stát se jeho poslušnou ovečkou, ale pak jsem si uvědomil, že když název kapely obrátíme, z každé strany ubereme dvě písmena, dostaneme základ názvu města Latakia, což je velice důležitý přístav v Sýrii. Že by cíl příštího útoku? Že by náhoda? Přemýšlejte o tom!
