Devatenáct filmových titulů, které jsem viděl v roce 2010 a které by vás neměly minout. Rok se s rokem sešel a ten kůň ještě neodešel. Ano, jsem tu zas a se mnou i můj bilanční Kino_log. Tentokrát je záměr jasný - nabídnout výčet filmů, které v běžných bilancích nenajdete. Buď proto, že neprošly českou distribucí nebo proto, že stojí mimo většinový vkus, kterému letos vládne sice zajímavý, ale nijak přelomový Fincherův „Sociální netvor“ bok po boku s králem kasovních trháků (a zároveň nejslabším Nolanovým filmem) „Počátkem“. Kino_log směřuje spíše k tomu, co proběhlo na periferii tuzemské distribuce a jako bonus nabízí pár známějších titulů, které mě letos zaujaly něčím jiným než pantoflemi, županem, vícepatrovým dějovým dortem a probuzením s rukou v nočníku (nebo to byla vana?).
Do mého žebříčku se dostaly jednak tituly uváděné v roce 2010 v běžné české distribuci, druhak také tituly uváděné na území ČR v rámci festivalů (v jejich případě uvádím originální titul, v závorce pak českou variantu užívanou v rámci festivalu). Proto v níže umístěném výběru naleznete i filmy s rokem výroby 2009. Na otázku proč devatenáct“ existuje jediná odpověď: tohle číslo prostě vyšlo. Není sice tak hezké jako 20, ale zejména pro některé bude symbolem svěžesti, rozpuku a mladické krásy. Pevně doufám že stejně jako tento rafinovaný žebříček, který svědčí o velkém rozhledu a vrozené skromnosti autora.
Za rok 2010 vyhlašuji jako nejzajímavější tyto tituly:
Bal (Med, Turecko 2010) za meditativní výlet do tureckých hor. Za zastavení dravého času a jeho obrácení do tichého a zvolna plynoucího bezčasí, v němž více než slova znamenají city, opsané čistým filmovým jazykem.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/bal_pic.jpg)
Bílá stuha (Rakousko / Německo / Francie / Itálie 2009) za to, že mi objevila jednoho z nejlepších současných režisérů. Za nezaujatou a chirurgicky přesnou studii zla v člověku. Za cestu pod nostalgickou krásu zašlých sépiových fotografií do univerzální podstaty lidské bytosti. Za mistrovskou režii, která je svou soustředěností a důrazem na psychologii postav někde jinde než valná většina současné kinematografie.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/bilastuha_pic.jpg)
Fish Tank (Velká Británie / Nizozemsko 2009) za moderní sociální drama bez vějiček falešného sentimentu a citových manipulací. Za vynikající zúročení nehostinného anglického předměstí a hereckého kalibru ráže Michaela Fassbendera. Za příběh, který pohltí, aniž by tahal za fusekle. Za hluboké záběry mělkých životů.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/fishtank_pic.jpg)
Imaginární lásky (Kanada 2010) za nejvíc metrosexuální film roku. Za režiséra, který je sotva plnoletý, ale o lásce dovede mluvit s nadsázkou a s estetickou manýrou, která umí stejně rozčílit jako potěšit. Za nádherné zpomalovačky podbarvené písní „Bang Bang“. Za queer film, který mi svou vyžehleností nepřišel nesnesitelně teplý.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/imaginar_pic.jpg)
Jak vycvičit draka (USA 2010) za to, že z velké části suploval tenhle animák absenci opravdu dech beroucích blockbusterů a že mu šlo s takovou lehkostí. Za letecké scény, které atakují co do závratě i Cameronova „Avatara“. A samozřejmě za toho mloka s kočičíma očima, nad kterým je těžké se nedojmout.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/jakvycvicit_pic.jpg)
Jûsan-nin no shikaku (13 bojovníků, Japonsko 2010) za hodinovou bitvu, při které si člověk vzpomene na sladké vytržení z „bodné a sečné“ epiky, jaké mi už roky chybí. Za poklonu „samurajskému“ filmu. Za scény neuvěřitelné krutosti a expresivity, které celé tohle svěcení klasiků s katanou posouvají dál. Za tvrdohlavost a neústupnost, kterou by si celý tenhle projekt mohl vetknout do zástavy.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/Thirteen_pic.jpg)
Kak ya provyol etim letom (Jak jsem dopadl tohle léto, Rusko 2010) za Kamčatku, radioaktivní rybu, ruský humor (ve kterém jde o hovno a zároveň o život), za dva herce, kteří si v pustině vystačí i s tím málem slov a málem děje, za okouzlující kameru Pavla Kostomarova. Za dvě báječné hodiny mrazivé dovolené.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/kakja_pic.jpg)
Kick-Ass (Velká Británie / USA 2010) za to, že Matthew Vaughn natočil přesně to, co slíbil. Nevybíravý, nápady nabušený a značně nekorektní komiksák, který vesele ignoruje to, co se nosí a je celý pubertálně rozbouřený a přitom zaujatý pro správnou věc. Za hrdinství bez masek, které bolí... a za Chloe Moretz, která umí ve dvanácti letech nadávat do kund tak, že by člověk srazil podpatky a zasalutoval.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/kickas_pic.jpg)
Na mamuta! (Francie 2010) za vyšisovanou horu masa jménem Gérard Depardieu, která se v sedle motocyklu vydává proti proudu času až do dob, kdy byla symbolem filmového rebelantství. Za proletářské básníky de Kerverna a Delépina, pro které je realita plátnem určeným k pokreslením. Za scény daleko za hranicí vkusu a naopak za scény až překvapivě lyrické a něžné.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/mammuth_pic.jpg)
Notre Jour Viendra (Náš den přijde, Francie 2010) za jeden z nejodvážnějších debutů, který roztíná vejpůl soudobý humanismus a iluzi férové multi-kulti společnosti. Za neuvěřitelnou gradaci od černé komedie do bestiálního šílenství. Za nejdokonalejší vizuální doprovod k Rachmaninovu Preludiu v Cis Moll. Za dokonalou protiváhu k otravně angažovaným selankám o utlačovaných menšinách.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/notre_pic.jpg)
Pouta (Česká republika 2010) za další vybočení z pokusů o harmonický pohled na vlastní minulost a rezatý obraz normalizace jako soukromého a ručně vyrobeného pekla. Za nejlepší porevoluční postavu a jeden z nejpůsobivějších hereckých výkonů posledních let. Za odvahu, jinakost a potenciál, který takový druh reflexe ukrývá.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/pouta_pic.jpg)
Püha Tõnu kiusamine (Pokušení sv. Toníka, Estonsko / Finsko / Švédsko, 2009) za radikální modernizaci středověké legendy a ještě radikálnější karikaturu kapitalismu v post-sovětském bloku. Za vybraný jazyk symbolů a obrazy destilované z černobílé bergmanovské matérie. Za humor, ze kterého se občas zvedá žaludek.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/puuha_pic.jpg)
Sama v Africe (Francie / Kamerun 2009) za „jiný“ obraz černého kontinentu, svým způsobem také černobílý, ale alespoň kráčející proti proudu. Za fantasticky syrovou formu, Christophera Lamberta bez meče a strašlivě nesympatickou postavu Isabelle Hupert.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/samavafrice.jpg)
Serious Man (USA 2009) za to, že Coeni dokázali natočit něco, na co si takový „Pan Nikdo“ jen usilovně hrál (film plný vědy, filozofie a života). Za nejčistší destilát jazyka poťouchlých bratrů, který se zdál být poněkud vyvanutý. Za vrstevnatost, židovskou anekdotičnost a fantastickou vizuální stylizaci. Za starého rabi Marshaka, který pochopil, že největší mystérium se skrývá v popkultuře. V kostce, za jednu ze tří nejlepších „coenovek“ filmové historie.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/seriousman_pic.jpg)
Schastye moe (Moje štěstí, Německo / Ukrajina / Nizozemsko 2010) za odvážnou a hodně neradostnou metaforu východu Evropy, její zlodějské, kuplířské a zkorumpované duše. Za dokumentárně zevrubnou formu, které neunikne ani jediná souvislost, ani jeden významný detail. Za to, že film nabízí řešení, sice drsné a nehumánní, ale z terapeutického hlediska velmi očistné.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/stesti_pic.jpg)
Submarino (Dánsko / Švédsko 2010) za to, že Vinterberg pořád umí diváka pořádně vyždímat, i když už nemá v zádech dogmatickou střídmost a neučesanost. Za Jacoba Cedergrena, jednoho z nejpozoruhodnějších mladých herců ze severu Evropy. A za hudební složku, která je sice podpásově sentimentální, ale krásně pasuje.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/submarino_pic.jpg)
Široce otevřené oči (Izrael / Německo / Francie 2009) za to, že jsou sice košer romancí, ale řádně řeznickou, upocenou a dotaženou až na krev. Za reflexi homosexuality v překvapivém kontextu a s filmařskou důstojností, která má daleko k plakátovým queer produkcím euro-amerického mainstreamu. Za smutné oči Zohara Strausse.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/siroce_pic.jpg)
Valhalla Rising (Dánsko / Velká Británie 2009) za naprostou rezignaci na racionální složku vyprávění a obrazy vytvořené z potřeby básně. Za nádhernou pohanskou lyriku, taženou brilantní výpravou a geniální maskou boha pomsty Madse Mikkelsena. Za to, že režisér Nicolas Winding Refn si jde tvrdě za svým a důsledně vykuchává konvence.
![](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/valhalla_piv.jpg)
Vejdi do prázdna (Francie / Itálie / Německo / Japonsko 2009) za to, že už nemusím zkoušet halucinogenní drogy. Za první část točenou nevídanou „ich-kamerou“ a druhou část, ve které je střih a šev téměř cizím slovem a film tak disponuje zřejmě nejprostornějším fikčním světem v dějinách. Za to, že sem nemusím dávat „Tron: Legacy“, protože tenhle film vypadá podobně a je mnohem chytřejší. (A za nejlepší letošní titulky, ale to je už dost klišé).
![Vejdi o prázdna Vejdi o prázdna](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/vejdi_pic.jpg)
Filmem roku 2010 tak vyhlašuji jediný titul v tomto seznamu, který neprošel ani tuzemskou distribucí, ani tuzemskými festivaly. Ha, a teď si lámejte hlavu... (pokud to tedy někdo dočetl až sem). Krásný a inspirací sršící filmový rok 2011 přeje