Jestli kroutíte hlavou nad prapodivným pojmenováním WAR FROM A HARLOTS MOUTH, tak věřte, že název si s obsahem CD v ničem nezadá. Jedná se o podivuhodnost první kategorie, vycházející z kombinace metal-hardcore-grind, která však zajímavě čerpá i z mnoha jiných hudebních stylů, mj. i z jazzu. Tento spolek ze země našich německých sousedů lze zařadit do sféry technicko-brutálního extrému, ale na rozdíl od kolegů DESPISED ICON, ION DISSONANCE nebo THE RED CHORD sleduje trochu jiné cíle. Škatulky deathcore, metalcore, grindcore, mathcore atp. jsou sice v případě „Harlotů“ relevantní, ale nevystihují úplně přesně pointu, o kterou jde. V jejich případě není prvořadá ona „technika“, jako spíše vyjádření pocitů a nálady a pro popsání jejich projevu se jeví výstižnější výrazy jako „šokující“, „výstřední“ anebo „avantgarda“.

Kapela má na novince „MMX“ díky více vytaženým kytarám oproti předchozímu „In Shoals“ o něco lepší zvuk a jakkoliv se to zdá nemožné, tak je proti minulému zářezu ještě o kus komplikovanější. Jestliže bylo „In Shoals“ ještě nepatrně nasáklé tradičním hc/metalovým odérem, tak na „MMX“ se už kapela přesouvá do jiné dimenze. Skladby jsou většinou krátké, nepravidelně, jak od Dr. Frankensteina poskládané a většinou se v nich žádný motiv neopakuje. Nečekejte sóla ani melodie, nebo tradiční kytarové riffy, kdepak. O to tu nejde. WFAHM do vás buď sypou grindový kulomet, nebo vaše vnímání rozkládají nepravidelným rytmem. Album „MMX“ jsou především do krajnosti dovedené, v současném metalcoru ne úplně běžné, zběsilé hudební variace, plné divokých, technicky náročných bicích, podladěných kytar a agresivního vokálu. Atypické hudební postupy občas nečekaně odlehčí jazzové brnkání, které s agresivní nakládačkou ostře kontrastuje. Nejsilnější jsou WAR FROM A HARLOTS MOUTH ve středním tempu a zejména pomalejší úseky skladeb jako „C.G.B.Spender“, „The Polyglutamine Pact“ nebo „Spineless“ mají nejdrtivější účinek.

Celý „MMX“ produkt je docela pěkný „úlet“ a je pro něj třeba velkého pochopení. Výhodou je kratší stopáž, která podobně jako v případě letošního EP od BENEATH THE MASSACRE dovoluje posluchači prožít sice kratší, ale energeticky výživnou a intenzivní jízdu. Důležitou součástí jsou zvláštní až výstřední texty (otírající se často o „AKTA-X“ tématiku), které dokonale doplňují celkové snažení a dovádějí jej do ještě větší krajnosti.

WAR FROM A HARLOTS MOUTH jsou jedním z ansámblů nacházejících se na samém konci slepé uličky, která už nedovoluje hudební projev více vyhrotit a zachovat alespoň nějakou uměleckou hodnotu. Aktuálně stojí tihle Němci na hranici chaosu a upřímně si nedovedu představit, s čím více šokujícím by ještě mohli přijít, aby si udrželi současný respekt a smysl svého počínání.