GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před pár lety metalovou scénu výrazně ovlivnil trend „návratu ke kořenům“ a metal ve své tradiční podobě z osmdesátých let prodělal hotové znovuzrození. Tento pozoruhodný úkaz probudil k životu nejen desítky let spící relikvie, ale pomohl na výsluní i mladým kapelám, které se k odkazu starých klasiků v džískách s nášivkami hrdě hlásí. Mezi tyto nové kapely patří i Američané BONDED BY BLOOD, kteří si jako svůj obor zvolili tradiční thrash metal, a snaží se již několik let dostat na úroveň starých mistrů. Jejich tvorba působí na jednu stranu sympaticky, ale na druhou vás občas donutí zakroutit hlavou, jestli to opravdu myslí vážně.
BONDED BY BLOOD se na „Exiled To Earth“ pohybují většinou vyšší rychlostí, mají skvělý hutný zvuk a deska obsahuje hromadu výrazných, opravdu thrashových riffů a sól. Kytarám jistí záda úderně a s jistotou zahrané bicí a celé album vypadá na první poslech celkem zajímavě. Bohužel však žádná senzace se nekoná. Velmi brzy zjistíte, že většina skladeb má sice slušný rozjezd, ale nejdéle do minuty kapela sklouzne vždy ke stejnému modelu thrash metalového „headbangingu“. Skladby nepostrádají odpich, je z nich cítit nadšení, ale chybí jim něco jako vývoj, gradace nebo alespoň častější změny tempa. Kapela se snaží být až příliš ortodoxně thrash metalová a v tom je její problém. Kytaristé točí dokola stále stejné motivy, které jsou sice zahrané parádně, ale jednotlivé skladby je velmi těžké od sebe rozeznat. K úspěchu jsou třeba nápady, melodie, výrazné momenty, které by album oživily, a ty budete na albu „Exiled To Earth“ hledat jen stěží.
BONDED BY BLOOD díky svému přímočarému přístupu připomínají trochu staré ANTHRAX, D.R.I., je tu jistá podobnost s rychlejšími kusy od OVERKILL, EXODUS (od kterých si vypůjčili i svůj název) a v „Desolate Future“ nelze přeslechnout ani notoricky známé SLAYER prvky. Nejvýstižnější přirovnání se mi však jeví k NUCLEAR ASSAULT, zejména kvůli výrazné rytmice a hlavně díky podobnému zpěvu. Jose „Aladdin“ disponuje vcelku vysoko položeným ječákem, který však činí kapele tak trochu „medvědí službu“. Zpěvák totiž volí ve většině skladeb stejné frázování a de facto identickou melodickou linku, což činí nahrávku (mírně řečeno) obtížnou na poslech. Z celého alba stojí za to upozornit pouze na zmiňovanou „Desolate Future“, která díky nepatrným změnám tempa a dlouhému sólu v závěru alespoň nepatrně vyčuhuje.
BONDED BY BLOOD jsou silní především naživo (o čemž mě konec konců přesvědčili i na letošním BA), když mohou svoji jednoduchost vyvážit energií. Ve studiu však, na rozdíl od pódia, samotná energie nestačí a „Exiled To Earth“ tento smutný fakt nepříjemně potvrzuje. Nemohu se ubránit dojmu, že BONDED BY BLOOD si na ten thrash metal pouze hrají a se starými starými thrash metalovými velikány se v žádném případě nemohou měřit. Chybí jim propracovanost, uvěřitelnost a nápady jako důkaz, že kapela ví přesně, co chce svojí hudbou říct.
Pokus o thrash metal v podání mladé kapely, ale není to ono.
5 / 10
Jose "Aladdin" Barrales
- zpěv
Alex Lee
- kytara, zpěv
Juan Juarez
- kytara, zpěv
Jerry Garcia
- basa, zpěv
Carlos Regalado
- bicí
1. 600 A.B. (After The Bomb)
2. Episodes of Aggression
3. Prototype: Death Machine
4. Prison Planet
5. Genetic Encryption
6. Blood Spilled Offerings
7. Exiled To Earth
8. Parasitic Infection
9. Desolate Future
10. Sector 87
11. Cross-Insemination
Exiled To Earth (2010)
Feed The Beast (2008)
Extinguish The Weak (EP) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 42:08
Produkce: Ralph Patlan
Studio: Highland Recorders Studio
-bez slovního hodnocení-
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.