Po poněkud serióznější a v rychlém tempu upalující desce „Sea Savage“ z roku 2020 letos tito severoirští thrasheři ukazují o něco méně vážnou tvář. Novinka „BATS“ je sice dalším střípkem z jejich již pestré tvůrčí mozaiky, navíc střípkem nepříliš odlišným od základního konceptu výsledného obrazce, GAMA BOMB se ovšem tentokrát snaží svojí v zásadě ortodoxní tvorbu nabourávat různými netradičními vsuvkami.

Když se zhruba v polovině úvodní skladby „Egyptron“ (nepočítaje intro „Prologue: Under The Pyramids“) ozve zvuk saxofonu a skladba se tak z typického thrash/speedového kvapíku přepne do hopsavého rytmu, je jasné, že tady si kromě metalové zaťatosti užijeme i nějaké ty srandičky. Těch zas nakonec není tolik, aby tuto ve většině parametrů typickou metalovou nahrávku vychýlily někam do sfér bláznivých hudebních frků.

GAMA BOMB se však ve výsledku nepouštějí do žádných nečekaných dobrodružství. Jejich snahou je především trochu osvěžit v zásadě ortodoxní metalové soukolí, k čemuž mají posloužit právě ony zmiňované srandičky. Mezi ty lze jednoznačně zařadit i výpůjčku od skladatele Edvarda Griega hned v následující „Living Dead In Beverly Hills“. Notoricky známý motiv z jeho kompozice „Ve sluji krále hor“ poslouží jako překvapivá náhrada za obligátní kytarové sólo.

Ve své podstatě však skupina takříkajíc zůstává na svém. Ač se může zdát, že už se ve své tvorbě tak trochu zacyklila, nepřestává ji zdobit řemeslná zručnost a nefalšovaný zápal pro věc. Jejich výrazným způsobem thrash metalem načichlá muzika v sobě organickým způsobem kombinuje i „jemnější“ formy, mezi které patří heavy metalová melodika a speedové nájezdy, spočívající mimo jiné i v občasných falzetových nápěvech.

K tomu všemu se stále nechybí dobře šlapající skladby a povedené melodické linky. Základ většiny (ne-li vlastně úplně všech) skladeb je vlastně totožný. Ostrý thrashující nájezd, pařičně našlápnuté tempo a řízné sloky jako za „starých dobrých“ thrashových časů. Sem tam nějaké zvolnění v refrénu („Dreamstealer“), příjemné sólíčko a hlavně, hlavně nepolevovat v nastoleném tempu. Ačkoliv staré dobré časy asi není tím nejpřesnějším popisem toho, co se na „BATS“ děje. GAMA BOMB totiž zároveň, svým vlastním svérázným, způsobem velmi dobře zapadají do současného proudu thrashových kapel, vzývajících minulost tohoto metalového žánru.

I na své nové desce zůstávají tomuto pojetí věrní a zároveň ani nikam moc neuhýbají ze směru nastoleného svými předchůdci. Přestože registrujeme sympatickou snahu o nějaké to osvěžení a odlehčení, v zásadě se jedná o nefalšovanou metalovou nahrávku, která klidně mohla vyjít před lety a stejně tak neudělá ostudu ani letos. Doba se možná změnila, některé kapely však ne. Jednou z nich jsou i GAMA BOMB.