OLHAVA - Memorial
Italská blackgaze přehlídka nálad tematizující ztrátu, přelétávající od epických dějových poloh až k meditativním stěnám směřujícím do ambientního hájemství. Jedna z nejatmosféričtějších blackových desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A máme tu další zdařilý útok pod vlajkou prestižního labelu Willowtip Records. Středem zájmu jsou tentokráte DEFEATED SANITY a jejich třetí dlouhohrající deska slyšící na jméno „Chapters Of Repugnance“. Pokud do našeho fiktivního „vyhledávače“ zadáme výrazy „Německo“, „death metal“ a jako bonus přidáme magické slovíčko „tech“, vypadnou nám zejména odlehčenější, zvukově vyčištěné entity typu NECROPHAGIST nebo OBSCURA. To DEFEATED SANITY jsou jiná káva, čtveřice neotesaných Bavorů totiž nereprezentuje nic jiného než krystalickou formu BDM, přičemž zejména ono písmenko „B“ je pro charakteristiku jejich okrajové produkce více než výstižné. A slovo „brutální“ si koneckonců ponechejme v ústech i pro případ popisu coveru z dílny známého šikmookého kreslíře Toshihira Egawy, který pravděpodobně odkazuje na pokroucenou tvorbu Hieronyma Bosche či Pietera Brueghela.

Přiznám se, že mé nemalé naděje, vkládané do třetího velkého alba DEFEATED SANITY, ještě znásobila zpráva o střídání na postu zpěváka. Mikrofonu se totiž nezmocnil nikdo jiný než A. J. Magana, tedy postavička stojící v pozadí obludného výtvoru „Consume The Forsaken“ od DISGORGE. I slabším žákům musí být tedy jasné, že hlavní roli nebude ani dnes hrát žádný transparentní vokál, nýbrž maximálně hrubozrnný guttural growl. Na tomto místě bych však rád svěsil hlavu na znamení mírného zklamání, neb jsem od A. J. Magany čekal o něco barevnější projev, ne poměrně studenou, žánrově zcela standardizovanou performanci. Mnohem výraznější změny oproti předešlé desce „Psalms Of The Moribund“ však Němci učinili na poli zvukovém. Podobně jako většina současných „tech“ kapel, ubrali i DEFEATED SANITY na obhroublosti, svůj kdysi ohromně masivní sound zkrotili v pevných železech a současně jej posunuli směrem k větší čitelnosti. Tenhle krok si logicky vybral svou daň, hráčská vyspělost DEFEATED SANITY je sice posluchačům servírována na zlatém podnose, nicméně ona divokost a nespoutanost starších záznamů vyšuměla kamsi do ztracena. Osobně proto cítím trochu zklamání, neb od „Chapters Of Repugnance“ jsem očekával materiál, jenž by při troše fantazie mohl vyvolat podobný ohlas jako kdysi „None So Vile“, druhá deska mocných CRYPTOPSY. Tady ovšem pozor, tímto rozhodně nedávám mezi quebeckou legendu a DEFEATED SANITY rovnítko, neb všichni dobře víme, že tvorba pánů z Dachsbachu má daleko blíže k rané USBDM scéně, zejména pak k prvotním záznamům z dílny SUFFOCATION. Velkým pozitivem „Chapters Of Repugnance“ je citlivý a vzorně vyvážený mix. Jestliže na „Psalms Of The Moribund“ jsem si musel víceméně domýšlet zejména práci čtyř tlustých strun, na „Chapters Of Repugnance“ je všechno jinak, neb baskytara zvoní ještě lépe než obří zvonce na šíjích tučných alpských dojnic (instrument v držení Jacoba Schmidta navíc velmi rád podniká osvěžující výlety mimo rámec kytarových linek). Šestistrunka je naopak více zatažená, postrádá agresivitu z „Psalms Of The Moribund“, ovšem jak už to tak v podobných případech bývá, dá se zase mnohem lépe dešifrovat.
„Chapters Of Repugnance“ je zajímavým pokusem, jak vtisknout čistému hrubozrnnému BDM sofistikovanější, ale současně i „přístupnější“ tvář. Těžký úkol, nicméně jsem přesvědčen, že DEFEATED SANITY se s nelehkou zkouškou popasovali se ctí. Ač tentokráte zabrnkali na techničtější notu, zůstali stále vězet až po pás v poměrně hodně okrajových žánrových vodách. I přesto nepochybuji, že tímto krokem ztratí celou řadu příznivců, stejně jako svého času třeba ODIOUS MORTEM, DECREPIT BIRTH, SEVERED SAVIOR, SARCOLYTIC, ORIGIN a celá řada dalších death metalových kapel, které na úkor hrubosti upřednostnily více stravitelnou produkci. Ještě jednou však opakuji, že na rozdíl od výše uvedených spolků, produkují DEFEATED SANITY i nadále především extrémní BDM, který nepřipouší žádné kompromisy v podobě okatých melodií či technicky zbytečně překombinovaných pasáží.

„Chapters Of Repugnance“ je zajímavým pokusem, jak vtisknout čistému hrubozrnnému BDM sofistikovanější, ale současně i „přístupnější“ tvář. Těžký úkol, nicméně jsem přesvědčen, že DEFEATED SANITY se s nelehkou zkouškou popasovali se ctí. Ač tentokráte zabrnkali na techničtější notu, zůstali stále vězet až po pás v poměrně hodně okrajových žánrových vodách.
7,5 / 10
A.J. Magana
- zpěv
Christian Kühn
- kytara
Jacob Schmidt
- baskytara
Lille Gruber
- bicí
1. Introitus
2. Consumed By Repugnance
3. Carnal Deliverance
4. Salacious Affinity
5. Engulfed In Excruciation
6. Coerced Into Idolatry
7. Blissfully Exsanguinated
8. Calculated Barbarity
9. Lurid Assimilation
Chronicles Of Lunacy (2024)
The Sanguinary Impetus (2020)
Disposal Of The Dead/Dharmata (2016)
Mortal Decay/Defeated Sanity (2015)
Passages Into Deformity (2013)
Old Demos 1993-1998 (compilation) (2012)
Collected Demolition (compilation) (2010)
Chapters Of Repugnance (2010)
Unleashing The Seed Of Parricide (split s VENOMED, MOONFOG a SPLATTERED ORGASM) (2010)
Promo 2007 (demo) (2008)
CEREBRIC TURMOIL / DEFEATED SANITY (split) (2008)
Psalms Of The Moribund (2007)
Promo 2005 (demo) (2005)
Prelude To The Tragedy (2004)
Prelude To The Tragedy (EP) (2004)
Live In Germany (split s IMPERIOUS MALEVOLENCE) (2003)
The Parasite / Talk Evolution (split DEFEATED SANITY / POPPY SEED GRINDER) (2002)
Promo 2000 (demo) (2000)
Withdrawn From Beauty (demo) (1998)
Devoured By The Black (demo) (1996)
Datum vydání: Úterý, 4. května 2010
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 31:51
Produkce: Jacob Schmidt, Gary Miranda
Studio: Soundforge Studios (Berlin, Germany)
-bez slovního hodnocení-
Italská blackgaze přehlídka nálad tematizující ztrátu, přelétávající od epických dějových poloh až k meditativním stěnám směřujícím do ambientního hájemství. Jedna z nejatmosféričtějších blackových desek letošního roku.
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.





