DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlahý dubnový večer v pražských Klánovicích patřil do kategorie těch hodnotně strávených. V obýváku jménem Black Pes se rozhodně nekonala žádná megalomanská akce, ba právě naopak, šlo o příjemnou sešlost takřka rodinného charakteru. Sedmdesát přihlížejících postaviček, dvě kapely, jeden žánr. Pro mě osobně ideální konstelace, není totiž nic horšího, než se zoufale trápit v davu při sáhodlouhé tour, kde vám dobrá polovina kapel vůbec nic neříká. Tentokrát však žádné letargické pospávání nehrozilo, na pražskou periferii totiž dorazili HOUR OF PENANCE, apoštolové moderního BDM.
Zhruba v půl deváté vylezli na pódium HEAVING EARTH a ihned začali se svým zábavným louhováním death metalového slabikáře. Tu INCANTATION, tu IMMOLATION, tu zase HATE ETERNAL a tu, jak jinak, MORBID ANGEL (pro slabší žáky dodávám, že jméno kapely samozřejmě odkazuje na otvírák kolekce „Formulas Fatal To The Flesh“). HEAVING EARTH předvedli pestrý, členitý set, přičemž vystřihli i pár vzorků z připravované destičky „Diabolic Prophecies“ (vyjde letos v létě u Poláků Redrum666). Nutno podotknout, že ukázky nového materiálu zněly velmi slibně, snad jen škoda, že HEAVING EARTH se stále příliš úzkostlivě drží svých inspiračních vzorů. I tak velmi příjemný úvod, poctivá žánrová práce.
Rozpadlá dodávka s italskou posádkou na korbě dorazila do klánovického sklepení naštěstí na čas. Pláč a skřípění zubů v podání košických kolegů (HOUR OF PENANCE byli nuceni díky problémům se startérem vynechat slovenskou zastávku turné) nahradila kousek za Prahou spokojenost. I když spokojenost ne úplná, neb i druhá kapela večera nastoupila na prkna bez baskytary, což se na výsledném dojmu zcela logicky podepsalo. Samozřejmě, utáhnout celý set ve sporé koncertní sestavě ve složení bicí/kytara/zpěv, a přitom si uchovat hutnost pro HOUR OF PENANCE tolik typickou, není zrovna jednoduchý úkol. Situaci nevylepšil ani zvukař, který se nejspíše rozhodl absentující lomoz tučných strun nahradit zbytečně vytaženou kytarou a současně tak zdevastovat sluchovody přihlížejících (intenzita sóla v „Adversary Of Bigotry“ skutečně nebezpečně atakovala práh bolestivosti). Setlist HOUR OF PENANCE logicky osciloval mezi novinkou „Paradogma“ a předchozí, přelomovou nahrávkou „The Vile Conception“, přičemž se dostalo i na historičtější exkurz v podobě „Shreds Of Martyr“ z pět let staré řadovky „Pageantry For Martyrs“.
V půl jedenácté bylo hotovo, HOUR OF PENANCE zavřeli krám spolu s „Misconception“ a odeslali přítomné na kutě. Dojmy z živelného vystoupení (navzdory chybějící baskytaře) italského tria jsem si odnesl hlavně pozitivní, speciálně pak díky učebnicové práci pana Mercuria, jehož blastbeating mi rezonoval v hlavě ještě hodně dlouho po návratu z klánovického přístřešku.
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.