Pokud jste si snad říkali, kamže to zmizela Aneta Langerová po desce „Dotyk“, jistě už víte, že nikam daleko. To jen snaha o trochu jiný směr, než kam ji nasměroval debut „Spousta andělů“, přinesla pouze vyklizení čelních míst ze všech těch Slavíků, TýTý a já nevím kterých soutěží popularity ještě. A tak tu teď máme Anetu takovou, jakou si ji oblíbilo nejvíce lidí - tedy příjemný, pevný a sytý hlas v nenáročném (převážně) rocku, s produkcí, jaká se v našem státě tlačí kdekomu, s účastí všech těch M. Ledvinů, F. Horáčků, O. Petrů a dalších. Mezi to nejpovedenější rozhodně patří první singlovka „V bezvětří“ (která návrat do původních kolejí už předem avizovala), zajímavě zaranžovaný „Jedináček“ z hitmakerského šuplíku Oskara Petra, svižně našlápnuté „Pokušení“ s vypjatým refrénem nebo třebas parádní dupačka „Dokola“. Protipól hledejme v odrhovačkách typu „Stačilo říct“, a i ve značné části textové výplně (jako vystřižené z dívčího deníčku) s otřesným vrcholem: „Stačilo říct, že ty a já, jsme minulost pouhá, stačilo říct, že ty a já, už nejsme láska...“ BRR. Pokud od současné Anety nebudete chtít víc, než jen volně plynoucí příjemnou muziku, jste na správné adrese. Občas se jí povede odpíchnout do vyšších obrátek, většinou je ale taková, jaká asi chtěla a měla být. Totiž nekonfliktní, lehko stravitelná.