JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok sa s rokom zišiel takmer na deň presne a opäť k nám do Košíc zavítala inštrumentálna úderka FERMATA s legendárnym statusom, prinajmenšom v našich končinách. Hudobní fajnšmekri si tak mohli vychutnať excelentnú produkciu dnes už stabilnej štvorice v živom prevedení. Isté špecifikum dotvárala aj tretia zmena miesta konania koncertu, tentokrát zorganizovaného v GES klube.
Táto zmena určite nijako koncertu neuškodila, opäť sa jednalo o príjemné a kultivované prostredie menšieho klubu s dobrým vzduchom, ktoré by mohlo byť (opäť) vzorom pre mnohé metalové koncerty. Zvuk bol spočiatku síce neznámou, no po prvých taktoch „For Huascaran“ bolo zrejmé, že až na drobné rušenie od svetiel, ktoré v konečnom dôsledku nebolo počas skladieb počuť, to bude aj v tomto smere vynikajúce.

Precízna rytmika a komplikované kompozície s jednoznačnou pečaťou gitarového kúzelníka Fera Grigláka sú „trademarkom“ kapely a nemohli nechať nikoho chladným. Setlist pred prestávkou až na precítenú „Lovetime“ z albumu „Realtime“ nebol prekvapivý, no živé prevedenie skladieb „Full Power“, „Genuine“ alebo „Vasco da Gama“ ma neomrzí nikdy, už len z toho dôvodu, že ho považujem v súčasnej zostave za lepšie ako to pôvodné, štúdiové. Fedor Frešo bol až prekvapivo zhovorčivý a aj z publika sa občas ozvali viacmenej vtipné glosy jeho slov. To tiež prispelo k uvoľnenej a pohodovej atmosfére koncertu, ktorý odsýpal veľmi svižne a prvá hodinka bola za nami až príliš rýchlo.

V druhom polčase, po prestávke, bolo mojmu srdcu blízke hlavne metalovo tvrdé prevedenie „Dr. Gamow“ a výborná práca rytmickej sekcie v „Part I“. Oficiálny záver patril tentokrát „Viňa del Mar“ s fantastickou Griglákovou ekvilibristickou exhibíciou na hranici improvizácie, no pre mňa osobne ešte pôsobivejším bol moment práve po nej, keď organická hra celej štvorice krásne vyvedie skladbu z jej tichej atmosférickej pasáže. Ďalším dôkazom toho, že FERMATA sa v Košiciach cíti skutočne ako doma, bol prídavok v podobe emotívnej skladby „Spomienky na Amsterdam“, aj napriek známej nechuti skupiny pridávať niečo k svojmu vystúpeniu..

Zhrnuté a podčiarknuté – opäť po všetkých stránkach výborne vystúpenie, ktorému na pozitívach pridáva aj kultúrne prostredie, výborný zvuk a profesionálny výkon protagonistov. Možno v konečnom dôsledku trocha málo prekvapivé, keďže sa opäť hralo hlavne z „X-ka“, no pri vyspelosti produkcie kapely sa nájde vždy dosť variácií, ktoré je možné vstrebať a dostať tak 100-percentný zážitok. Teším sa na stretnutie opäť o rok a snáď aj s nejakým tým zbrusu novým materiálom.
Live v Klube za zrkadlom (CD/DVD) (2007)
Fero Griglák & FERMATA - Next (2005)
X (1999)
Real Time (1994)
Simile (1991)
Ad Libitum (1984)
Generation (1981)
Biela planéta (1980)
Dunajská legenda (1980)
Huascaran (1977)
Pieseň z hôľ (1976)
Fermáta (1975)
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





