Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale od okamžiku, kdy se v malém městečku Visby na ostrově Gotland zrodila legenda jménem GRAVE, uplynulo rovných dvacet let. Pravda, stará sestava Ola Lindgren / Jörgen Sandström / Jensa Paulsson působila „na scéně“ již od roku 1986 (toho času ale ještě pod vlajkou CORPSE) a dokonce po sobě zanechala i jeden historicky cenný záznam v podobě demo pásky „Black Dawn“. Ovšem ty nejlepší kapitoly se začaly psát až pod novým názvem a na novém místě, kapela totiž dává vale ostrovu sevřenému uprostřed vln baltského moře a přesouvá se přímo do centra dění, do Stockholmu. V tehdejším srdci švédské metropole, chcete-li jinak studiu Sunlight, pak pod dozorem Tomase Skogsberga začala plodit jeden základní stavební kamen severské death metalové kultury za druhým.

Ale to je všechno historie, ještě k tomu dobře známá a nesčetněkrát opakovaná, pojďme proto raději přímo k jádru věci, přesněji pak k osmému řadovému albu GRAVE, symbolicky pojmenovanému „Dominion VIII“. Přiznám se, že post-comebacková filosofie Seveřanů ve jménu postupného přitvrzování má mé velké sympatie, proto mě mírně znepokojila zvěst o odchodu bubeníka Pelleho Ekegrena, neboť to bylo právě jeho umění, které se na radikalizaci projevu GRAVE tak výrazně podepsalo. Jeho místo zaujal Ronnie Bergerstahl (známe ze sestav CENTINEX, JULIE LAUGHS NOMORE nebo AMARAN), o němž dnes už znovu bývalý kytarista Jonas Torndal prohlásil, že jeho styl má rozhodně blíže k tomu Paulssonovu. Ale Bergerstahl se nakonec bez problémů aklimatizoval, přizpůsobil se aktuální tváři kapely a více méně navázal na Ekegrenovu práci. I „Dominion VIII“ se tedy nese v drsnějším a rychlejším duchu, majíce daleko ke groovy a jako med se táhnoucím záznamům z dávných devadesátek. Hotovým balzámem na uši je znamenitý Lindgrenův growl, kostnatý předák se znovu presentuje srozumitelným (v rámci žánru, pochopitelně) a přitom ohromně přesvědčivým vokálem s důrazem na protahování koncovek. Skutečně výtečná práce, pro mě osobně je Ola Lindgren jedním z nejlepších extrémních zpěváků, a to nejen v rámci skandinávské death metalové školy. Oproti předešlému album „As Rapture Comes“ disponuje novinka poměrně archaickou produkcí, leč domnívám se, že tenhle odkaz na staré stockholmské poměry není žádným přehmatem, ale zřetelným úmyslem (jen tak pro pořádek dodávám, že vokály byly nahrány v Sandkvie Studios ve Visby)

Oslava dvacátých narozenin se vydařila, a to i přesto, že „Dominion VIII“ není vrcholným eposem kariéry severské legendy, ale „pouze“ standardním albem GRAVE. Zlatým hřebem post-comebackové tvůrčí kapitoly tedy i nadále zůstává „As Rapture Comes“, novinka přeci jen mírně pokulhává, z části díky méně přesvědčivému zvuku, z části kvůli absenci druhé kytary Jonase Torndala. Přesto zaručená švédská kvalita.