OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako keby sa členovia NEUROSIS a OPETH dohodli, že spolu založia projekt, v ktorom si len tak z rozmaru zahrajú popovú muziku. Ono je to prirovnanie samozrejme trochu zavádzajúce, pretože na debutovom albume viac ako nádejnej fínskej formácie GHOST BRIGADE zachytíte ozveny aj takých fenoménov ako KATATONIA, PARADISE LOST, NOVEMBRE či dokonca presahy do kráľovstva zasnených SIGUR RÓS, ale vo svojej podstate vystihuje filozofiu tvorby chlapcov z Jyväskylä celkom presne - chytľavé pesničky od pánov, ktorí holdujú inštrumentálne prešpekulovanej, aranžérsky detailnej a inštrumentálne presnej, zároveň tiež riadne temnej, psychicky vyčerpávajúcej a energiu pohlcujúcej muzike.
Mohutné vlny gitarových riffov prinášajúce pocity bezútešnosti a bezvýchodiskovosti, striedanie čistých vokálov a zdrvujúceho neľudského revu, hypnotizujúca repetitívnosť, ktorá však nikdy neskĺzne do monotónnosti a nudy (nie náhodou som o pár riadkov vyššie použil termín "pesnička", skladby od GHOST BRIGADE majú v priemere štyri minúty a v podstate tradičnú štruktúru postavenú na silných refrénoch), skladateľské fintičky a aranžérsky kudrlinky, gitarové a klavírne vychytávky slúžiace ani nie tak na spestrenie, ako skôr podčiarknutie dusivej atmosféry - GHOST BRIGADE sa nehrajú s farbami, nestriedajú svetlo a tmu, v ich svete je neustále hnusne sychravé, chladné, zamračené ráno, keď sa vraciate domov z preflámovanej noci. Nechce sa vám spať, mozog stále frčí na plné obrátky. Premýšľate, čo ďalej podniknete so svojím životom a v mysli vám vyvstáva jedna skvelá alternatíva vedľa druhej. Očistná sila výbornej tvrdej rockovej hudby.
"Guided By Fire" je album, ktorý urobí radosť fanúšikom americkej "neurosisisisovskej" zvukovej nadčasovosti, rovnako tak priaznivcom vznešenej severskej melanchólie či pútavej anglickej "gothic music". Všeobjímajúci, no zároveň úžasne ucelení. Tvrdí, drsní a nespútaní, no súčasne až popovo podmaniví. Takí sú fínski GHOST BRIGADE, ktorí nahrali najlepší debutový album v roku 2007.
Najlepší debut v roku 2007!
9 / 10
Manne Ikonen
- spev
Tommi Kiviniemi
- gitara
Wille Naukkarinen
- gitara
Veli-Matti Suihkonen
- bicie
Janne Julin
- basgitara
Aleksi Munter
- klávesy a.h.
Fredrik Nordin
- spev a.h.
1. Rails At The River
2. Hold On Thin Line
3. Horns
4. Minus Side
5. Away And Here
6. Along The Barriers
7. Based On You
8. Disgusted By The Light
9. Autoemotive
10. Deliberately
Vydáno: 2007
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 44:48
Produkce: Mikko Poikolainen & Aaro Seppovaara
Studio: Seawolf Studios
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.