Hudební workoholik Steve Wilson letos poctil hudební svět hned dvěma výtvory své hudební kreativity – sympaticky zádumčivý popový zákusek BLACKFIELD úřaduje podruhé a Stevova hlavní značka PORCUPINE TREE navazuje na předloňský „Deadwing“, který se pokusil podmanit posluchače variabilním rockovým písničkářstvím. Leč, nestalo se. Určitě ne do puntíku. Pro mnohé tak stále zůstává vrcholem tvorby rozevlátých Jehličnanů album „In Absentia“...

„Fear Of A Blank Planet“ se však nevrací do úspěšného roku 2002, kdy PORCUPINE TREE do jisté míry zasáhli i metalovou část populace, kráčí podél zurčící bystřiny času až někam do časů výtečné desky „Signify“, od ohraničených a vybroušených rockových skladeb k hypnotické rozvolněnosti, art rockové zasněnosti, širokým instrumentálním plochám, které se neohlížejí směrem k variabilitě a členitosti, ale spíše rozvíjejí několik klíčových motivů.

Ne nadarmo se v souvislosti s novinkou Britů může pohazovat se škatulkou post rock, skutečně v některých postupech a zvukových fíglech člověk vlivy aktuálně tolik populárního směru zaslechne. Po melodické a poetické stránce jsou to však stále staří dobří wilsonovci, plní naléhavé melancholie i citu pro opravdu pěkné harmonie... načichlý naftalínem 60. let, prodchnutí instrumentální dynamikou moderních směrů (nu-metalově výbušné výjezdy „Anesthetize“), pohroužení do kolébavých snových poloh a ozdobení citem pro jemnou melodii.

Potud vše v pořádku, vše očekávané. Bohužel narozdíl od podobně vystavěné „Signify“ mě Pustá planeta ne a ne chytnout, ačkoli dílčí motivy fungují, masiv desky mi přijde plochý, vylidněný, opuštěný... místy dokonce nudný. Na gradace se čeká příliš dlouho, melodie jsou hezké, ale už tolikrát slyšené a i ta charakteristická melancholie trochu zaskřípe, když si člověk vyslechne mnohem prostší bolestíny BLACKFIELD.

„Fear Of A Blank Planet“ pro mě je příjemný společníkem ve chvíli, kdy desku nechám plynout jako podklad, jakmile se pokusím do jejího vylidněného nitra ponořit, zažívám akutní pocit nezáživnosti, holosti... prostě hudební prázdnoty, kterou bych na téhle adrese nehledal. Je to subjektivní, ale nemohu jinak. V kontextu tvorby PORCUPINE TREE nelze dát vyšší známku.

Jak hodnotím předchozí desky:
The Sky Moves Sideways [8/10]
Signify [8.5/10]
In Absentia [8/10]
Deadwing [7/10]