NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chlapíkům z Victory records nelze upřít schopnost včas zachytávat trendy a posléze na nich i participovat. Tedy ne, že by katalog tohoto amerického vydavatelství obsahoval pouze zlatokopecké kapely (výjimkou budiž například výteční BETWEEN THE BURIED AND ME), ale většina z nich už jen nastupuje do dobře rozjetého vlaku. Že to však nemusí být pouze negativum se nás pokouší svým debutem přesvědčit i pětice NIGHTS LIKE THESE z amerického státu Tennesee. Jejich expres se pyšní hrdým nápisem metalcore. I méně zainteresovanému jedinci je jasné, že jeho vagóny druhé třídy jsou přeplněny k prasknutí a vstupenku do té první má jen několik vyvolených. Tihle mladíci se však o její získání hodlají poprat s náležitou vervou a zápalem.
Pravda, k dosažení kýženého cíle jim nezbývá nic jiného, než spoléhat na prostředky dávno vyzkoušené a nespočetněkrát i použité. Prvotní poslech „The Faithless“ se díky tomu rovná tisíckrát absolvované terapii a samozřejmě i nudě. Ovšem není všechno béčko, co tak na první pohled vypadá. Kapelka totiž i přes přehrávání žánrových klišé dokáže zaujmout. Klasický metalcoreový rejstřík nepostrádá řezající kytary vyluzující jeden sekaný riff za druhým, neposednou rytmiku se znatelnou snahou místy o „dillingerovské“ podání a v neposlední řadě obligátní nasraně-uřvaný vokál. Z tohoto plochého a ničím překvapujícího pojetí se však vynořuje slušný počet zajímavých a obohacujících nápadů. Navíc je dost jasně slyšet, že NIGHTS LIKE THESE mají kromě svých amerických vzorů slušně naposlouchané i evropské spolky a že třebas konkrétně riffování Fredricka Thordendahla si moc oblíbili. Tam, kde si kapela nestačí vypomáhat slušnými kytarovými linkami, nedostatky nahrazuje nasazením a agresivitou. Nutno říci, že se najdou místa, kde to funguje opravdu výborně a kde je jasně rozpoznatelný slušný potenciál skupiny. Hlavně poslední skladba „Let The Waters Overtake Us“ příjemně překvapí aranžérskou odvahou a snahou o netradiční přístup. Toto je ta správná cesta k ještě větší osobitosti. Té NIGHTS LIKE THESE na své první nahrávce už ukázali poměrně dost a i když je „The Faithless“ v zásadě standardní nahrávkou svého žánru, jedná se o dílko nadprůměrně kvalitní.
CD k recenzi poskytli Day After records
Kvalitní debut metalcoreových NIGHTS LIKE THESE. Pod producentskou taktovkou Andrease Magnussona (m.j. BLACK DAHLIA MURDER) vznikla nahrávka, která ač stále pevně svázaná s žánrovými konvencemi tu a tam ukáže i svoji vlastní osobitost.
7 / 10
Billy Bottom
- vokály
Matt Qualls
- kytara
Patrick Leatherwood
- bicí
Derren Saucler
- kytara
Sebastian Rios
- basa
1. Storming Valhalla
2. Head Of Medusa
3. Destroy The Stairs
4. Scavenger's Daughter
5. Memento Mori
6. Ghost Town Rituals
7. Symphony For The Plague
8. Bury The Messenger
9. We Were Meant For Ruin
10. Eternal Tempest
11. Let The Waters Overtake Us
The Faithless (2006)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 26:41
Produkce: NIGHTS LIKE THESE & Andreas Magnusson
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





