Snad žádný kytarista na poli extrémnější metalové muziky nedosáhl tolik, co Švéd Michael Amott. Tento dnes již zkušený a ostřílený matador za sebou v posledních 15 letech zanechal pestrý kaleidoskop alb, nahraných s kapelami, z nichž každá patřila a dodnes patří ve svém žánru k absolutní špičce. Nejprve to byl v devadesátém úprk z temných skandinávských hrobek (působil v řadách CARNAGE) k britským patologům CARCASS. V Liverpoolu vydržel 4 roky, během kterých svou hrou obohatil dvě nejúspěšnější alba CARCASS - „Necroticism: Descanting The Insalubrious“ a „Heartwork“. V roce 1994 zakládá SPIRITUAL BEGGARS - stoner-metalovou formaci stavící na hutných marihuanových riffech, ve své tvorbě vzhlížející k odkazu ranných BLACK SABBATH a FREE. Se SPIRITUAL BEGGARS se v průběhu 90-tých let vyšplhal až na piedestal moderněji pojatého metalového retra a zejména pak alba „Mantra III.“ a „Ad Astra“ slavily úspěchy jak v Japonsku tak Evropě. Souběžně s „žebráky“ působí se svým bratrem Christopherem v thrash/death kapele ARCH ENEMY, která naopak až v posledních letech vylétla do čela všeobecného zájmu metalové veřejnosti, díky dvěma přístupněji stavěným albům - „Wages Of Sin“ a „Anthems To Rebellion“, nazpívaným již charismatickou Němkou Angelou Gossow.

Vraťme se ke SPIRITUAL BEGGARS. Na sklonku roku 2001 byl z jejichž řad vyhozen zpívající baskytarista Spice. Tento chlapík, který vzezřením vždy připomínal spíš loupežníka z pohádek bratří Grimmů, než frontmana metalové kapely, byl nahrazen hned dvojicí muzikantů, a sice zpěvákem Janne Christofferssonem a baskytaristou Rogerem Nilssonem. Přesto, že následně vydané album „On Fire“ (2002) bylo znovu vcelku povedené a to zejména díky několika skutečným hardrockovým skvostům jako „Young Man, Old Soul“, „Killing Time“ a „Black Feathers“, působilo na druhou stranu jakoby šité horkou jehlou, neboť jeho druhou polovinu tvořilo několik skladeb bez potřebného magnetismu. Opravdu jsou zde za sebou asi 4 skladby kdy uvažuji o tom, jestli kapela náhodou nepotřebovala narychlo doplnit stopáž alba a proto vymetala zatuchlé šuplíky. Deska „On Fire“ na rozdíl od předešlých „sabatovských alb“ oslavovala spíše klasický hard rock DEEP PURPLE a RAINBOW. Byl na ní cítit větší příklon k melodice a propracovanějším aranžím (zejména časté užívání hammondů). Co se živelnosti a kvality skladeb týče předchůdce (album „Ad Astra“), zůstal nepřekonán, avšak na druhou stranu na postu zpěváka SPIRITUAL BEGGARS jen získali.

Přejďeme do současnosti, kdy po třech letech vychází již šesté album SPIRITUAL BEGGARS pod názvem „Demons“. Jedinou změnou v sestavě je pak příchod Amottova kolegy z ARCH ENEMY baskytaristy Sharlee D´Angela (dříve také drhnul u MERCYFUL FATE). Album odstartuje kratší kytarové intro, po kterém nás „žebráci“ vtáhnou do víru událostí masivně riffující vypalovačkou „Throwing Your Life Away“. Také Janneho zpěv mi přijde silnější, jistější, jakoby více v popředí než tomu bylo u alba „On Fire“. Dvojka „Salt In Your Wounds“ nesleví z nastaveného tempa, a tak si Amottovi příznivci mohou znovu libovat v strhujících, úderných riffech i dalekonosných kaskádách kytarových sól. Třetí skladba „One Man Army“ je největší lahůdkou. Tato reminiscence na „Novou vlnu britského heavy metalu“ a období před ní (vlastně celá 70-tá léta) mi svým ústředním kytarovým partem nahání husí kůži, a při jednoznačném a stručném refrénu jen přivírám oči a nechávám se unášet na imaginární hodně bouřlivý koncert té doby - …podium zahaleno v mlze a na něm kapela oděná v dobových zvonech, špičatých botách s podpadkem, kotlety a vlasy po pás jsou samozřejmostí. Už dlouho jsem neslyšel takhle silnou klasiku staré metalové školy, zde však oděnou v modernějším zvukovém kabátku. Následuje táhlá a zasněná „Through The Halls“ při které si uvědomuji podobnost Janneho vokálu s barvou hlasu Davida Coverdalea (Janne však většinou zpívá o něco níž). Rytmičtější „Dying Everyday“ obsahuje překrásný refrén a kytaru lehce koketující s funky, v její druhé půlce vše však vygradovává v ryze hard rockových sólech ( Michael Amott = Ritchie Blackmore nového věku). Velmi povedený je i závěr celé kolekce v podání dvou spíše pomalejších písní, a sice „Sleeping With One Eye Open“, která je plná odkazů na „párplovské“ album „Burn“ a dojemnou skladbu „No One Heard“ napěchovanou sugestivitou, napětím i smutkem.

Novodobí SPIRITUAL BEGGARS na albu „Demons“ potvrzují pozice, které si již vybudovali na předchozích dílech. Novinka představuje ještě výraznější pouť 70-tými léty (směrem po proudu času) než její předchůdce „On Fire“. Rozhodně doporučuji všem příznivcům DEEP PURPLE, RAINBOW i ranných WHITESNAKE. Naopak odkazy na BLACK SABBATH se z tvorby „žebráků“ jaksi vytrácejí. Tato kapela představuje to nejlepší co může tímto směrem zaměřený hard rock nabízet, navíc se špičkovým současným a mnohem dynamičtějším zvukem.