OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tisíc ďáblů, Německo to umí i černě!!! Pravlast speed metalové melodiky mě po velmi dlouhé době opět příjemně překvapuje na žírných lánech černozemě! Ačkoli, tu čerň berte s respektem – Die Apokalyptischen Reiter jsou poněkud složitějším případem. Jejich rify by stejně dobře pasovaly do hájenství melodických smrtonošů, ale snad jsou to klávesy, které mě obracejí k říším černých pánů.
Jak vidno, nelze tady mluvit o ničem závratně inovativním – Rytíři těží z nepřeberného pokladu děl již stvořených, ale přece dovedou leckteré zlato ještě více pozlatit. Jejich kompozice v sobě mají ducha neobyčejné melodické vytříbenosti, která ústí do juchavých kytarových vyhrávek, ale nezastaví se ani před prasopaly. Právě zde – v bažinách předusných – vyplouvá na povrch chiméra zvaná zvuk. Je nádherný, hutný a stoprocentně čitelný, což vám umožňuje plnými doušky vychutnávat nejen šlapavost meziher, ale zejména vybroušenost a preciznost extrému. Rytíři kdesi našli recept, kterak umíchat dokonalý lektvar z jedovatého blínu a vonodymné mateřídoušky, lektvar, který vás přidusí neskutečně chlévními výpary nelidské intenzity, aby vás vzápětí ukolébal v hebkém náručí kolébavé melodie a čistého zpěvu. Hledáte – li paralely, napadá mě Graveworm z alba When The Daylight is Gone... Právě ty ponuře melancholické kalávesové vyhrávky a kytarové tryzny mi mnohokráte tuhle německo – italskou grupu připomínali, jenže Die Apokalyptischen Reiter mají ke všemu mnohem avantgardnější přístup. Nebojí se experimentu a prudkých náladových skoků (varováním budiž booklet, na kterém říjí stádo ocelových ořů, přičemž v jeho útrobách svůdně rozevírá stehna latexová dívčina s výmluvným CLICK HERE FOR DETAILS na intimních místech), nebojí se ani výměně škatulí uprostřed kompozice – black, death, grind, heavy metal, co jen hrdlo ráčí. Celá tahle pestrobarevná patlanice je ale stmelena do unikátního hudebního guláše, který má převážně stále blackovou příchuť, avšak rozhodně nezapáchá ortodoxní zatuchlinou.
Nemám jedinou námitku – Rytíři zvládli svojí křížovou výpravu na jedničku a s obrovským přehledem. Jejich úchylná kolekce All You Need Is Love obsahuje pěkných pár důkazů o tom, že trocha odvázanosti a nezahleděnosti do rohatých ikonek pánů Pekel nikomu neublíží. Ba naopak!
Vtipné, chytlavé, nespoutané, nezaškatulkovatelné. Apokalyptický rytíř kombinuje metalové extrémy s jemnějšími polohami a na své křížové výpravě za slávou rozhodně nenudí... A to je podstatou téhle desky – nenudit se.
8 / 10
1. Licked by the tongues of pride
2. Unter der Asche
3. Erhelle meine Seele
4. Gone
5. Regret
6. Reitermania
7. Hate
8. Geopfert fuer den Sieg
9. Rausch
10. Die Schoenheit der Sklaverei
Der Rote Reiter (2017)
Tief.Tiefer (2CD) (2014)
The Greatest Of The Best (Best Of) (2011)
Moral & Wahnsinn (2011)
Licht (2008)
Der Weg (EP) (2008)
Tobsucht (DVD) (2008)
Riders On The Storm (2006)
Friede Sei Mit Dir (EP/DVD) (2006)
Samurai (2004)
Have A Nice Trip (2003)
All You Need Is Love (2000)
Allegro Barbaro (1999)
Dschinghis Khan (EP) (1998)
Soft & Stronger (1997)
Firestorm (demo) (1996)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Hammerheart records
Kontakt: P.O. Box 1236, 99502 Apolda, Germany
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





