Kdo sleduje kariéru (východo)německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER, tomu určitě neuniklo, že v loňském srpnu kapela po třech létech a zároveň jistém čase nečinnosti vydala jubilejní, desáté řadové album „Der Rote Reiter“. Poměrně nenápadně, vskutku, i když to spíše jen z pohledu českého posluchače, neboť vydávající Nuclear Blast rozhodně nejsou jen tak „nějakou“ firmou.

Album, zabalené do symbolicky rudě červeného obalu s klasickým grafickým motivem, slibovalo návrat původní a nejklasičtější tváře Jezdců, kteří svými posledními dvěma počiny (a zejména dvojalbem „Tief. Tiefer“), rezignujícími na někdejší rozhodnost a údernost, jistě uvedli do rozpačitosti nejednoho jejich příznivce. A samozřejmě nešlo jen o větší příklon k melodice či obecně k metalovému mainstreamu, na ten už jsme si koneckonců u kapely zvykli, ale do pravidel hry se zkrátka a dobře vloudila také nuda, třebaže svěcená snahou znít trochu jinak nebo se jen prostě a jednoduše vyvíjet. 

Nakolik přesně si to samotní apokalyptici uvědomovali těžko říct, při poslechu úvodní skladby celého alba „Wir sind zurück“, která zároveň posloužila jako pilotní singl, je však nad slunce jasné, že nejspíš sami cítili nutnost změny směrem, který jim původně vyhovoval nejvíce. Totiž do pozice neřízené metalové střely, u které nikdy nevíte, s jakou razancí opustí hlaveň a zavrtá se do cílového předmětu určení. Death metal? Black metal? Doom metal? Heavy metal?

Přesně taková je i zmíněná skladba. Vybuchne jako speedmetalová světlice, přehoupne se někam málem až k thrash metalu a po nesmírně barevném sólu definitivně vygraduje v dramatických zásecích, smrtelném zařvání a vpravdě grindovém tempu. K tomu si přidejte onen nesmírně nakažlivý text (i když, pravda, „jen“ v němčině), slibující velkolepý návrat a věci ještě velkolepější, a rázem to všechno dostane daleko jasnější kontury. Ano, DIE APOKALYPTISCHEN REITER, přestože nikdy neodešli, se vrátili, a to ve velkém stylu, v němž s příchutí metalového crossoveru kdysi kosili nejednu konkurenci.  

Někdo by to jistě mohl nazvat sázkou na jistotu, ale já podobný názor rozhodně nesdílím. Máte-li se vracet k jistotě, rozhodně nebudete působit jako živou vodou omytí, sypající z rukávu jedno kovové eso za druhým, což přesně je případ „Der Rote Reiter“. Skvělá titulní skladba, poctivě prohnětávající čistě deathmetalové hájemství, „Auf und Nieder“, obyčejná melodická hitovka, útočící naopak na první dobrou, další úprk „Folgt Uns“, „Hört mich an“, v refrénu zakletá do neodolatelné doommetalové princezny, „The Great Experience Of Ecstasy“, jež dá dokonce vzpomenout na CRADLE OF FILTH, anebo „Die Freiheit ist eine Pflicht“ s výtečným melodickým motivem, tam všude je to o pořádném kusu pořádné muziky, jenž vám z uší jen tak nevyšumí. Snad jen na úplný závěr se album trochu potencionálně zadrhává, ale to už je vzhledem k jeho téměř hodinové stopáži jen taková drobná úlitba mocným kovovým bohům.

Kteří mimochodem nad Apokalyptickými jezdci nepochybně drželi při nahrávání „Der Rote Reiter“ ochrannou ruku a na albu je to proto doopravdy znát. Tak směle do sedel, přátelé.