DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdykoli se na pultech objeví nová deska s logem Holy Records můžeme si být téměř úplně jisti, že se bude jednat o nějakou netradičně pojatou záležitost. Je tomu tak i v případě NATRON, ovšem v úplně jiných stylových dimenzích, než které jsme od produktů francouzské stáje zvyklí očekávat. Ne, „Livid Corruption“ vskutku není tou pravou pozvánkou k poslechu pro vyznavače pokroucených avantgardních orgií, jiných post-metalových derivátů nebo dejme tomu ambientní hudby. Ten, kdo je tentokráte zván na hody v pravdě lukulské, je příznivec vysoce sofistikovaného, přitom však nesmírně agresivního death metalu.
A že jsme se také načekali, vždyť zatím poslední deska s vypáleným cejchem NATRON „Bedtime For Mercy“ je stará už bezmála pět let. Tato nadstandardní přestávka ve spojení s poměrně krátkou stopáží (konkrétně 29 minut a 36 vteřin) může u méně zainteresovaných vyvolat jakési negramotné reptání ohledně „tvůrčí krize“. Jenže chyba lávky, neb italské kvarteto je přesně tím typem kapely, která jednoznačně upřednostňuje kvalitu před kvantitou. Proč vydávat rok co rok nové album a do nekonečna tak vykrmovat nemístně tučné a otupělé posluchače stále stejným klonovaným polotovarem, když můžeme jednou za půl dekády vyrukovat s naprosto zabijáckým materiálem? Jistě, není důvod a já jsem velmi rád, že NATRON si tuto věc uvědomují více než dobře.
„Livid Corruption“ je opět velice ostrá deska, ba dovolím si přisadit, že ještě ostřejší své předchůdkyně. Za všechno jistě hovoří i ona zmiňovaná stopáž, která se oproti „Bedtime For Mercy“ (při zachování stejného počtu devíti skladeb) ještě smrskla o plných sedm minut.
V tomto krátkém časovém intervalu je při slavnosti prvního poslechu velmi těžké zachytit cokoliv jiného, než neustávající návaly agrese a zloby. S dalšími soustředěnými poslechy (doporučuji do sluchátek a trošku vytáhnout basy) však pomalu začínáme zjišťovat, že zrovna tak jako na brutalitě, stojí produkce NATRON i na technice. Na své si tedy přijdou milovníci šestistrunné ekvilibristiky, kytarových disharmonií, lámaných rytmů a jiných lahůdek pro náročné smrtihlavy. Všechny tyto přednosti ještě navíc ve společnosti decentní melodiky se v celé své kráse presentují při zahajovacím tracku „House Of Festering“ (ke skladbě byl natočen i videoklip) a především v páté skladbě „Hatemonger“, která dává svým feelingem vzpomenout na famózní death/grindové apoštoly CRYPTOPSY ze země Javorového listu (podobným až „relapsáckým“ fluidem je pak dosti nasáklá i osmá položka „Nyctophobic“).
V současné době death metalové nadprodukce působí NATRON jako závan čerstvého vzduchu v dlouho nevětrané kobce. Italové jednoduše opět dokázali, že umí oba extrémy – brutalitu a komplikovanost – skloubit efektivním a zároveň i velmi atraktivním způsobem. „Livid Corruption“ je navíc deskou, která ve vašich uších roste s každým dalším poslechem. Suma sumárum: velmi kvalitní materiál, který v rámci death/grindové škatulky v pohodě válcuje drtivou většinu konkurence.
P.S. Zcela oprávněně si sypu popel na kštici (vězte, že již vypadám jako naditý popelník po týdenní pařbě), že takto kvalitní deska dostává na našich stránkách prostor až po pár měsících od oficiálního release date.
V současné době death metalové nadprodukce působí NATRON jako závan čerstvého vzduchu v dlouho nevětrané kobce. Italové jednoduše opět dokázali, že umí oba extrémy – brutalitu a komplikovanost – skloubit efektivním a zároveň i velmi atraktivním způsobem. Suma sumárum: nesporně kvalitní materiál, který v rámci death/grindové škatulky v pohodě válcuje drtivou většinu konkurence.
8,5 / 10
Mike Tarantino
- zpěv
Domenico Mele
- kytara
Michael Maggi
- baskytara
Max Marzocca
- bicí
1. House Of Festering
2. Livid
3. Red Creeps
4. One Step In Murder
5. Hatemonger
6. Flatline
7. White Worms
8. Nyctophobic
9. The Dead Rise Above
Grindermeister (2012)
Rot Among Us (2009)
Livid Corruption (2004)
Necrospective (collector box) (2003)
Bedtime For Mercy (2000)
Unpure (MCD) (2000)
Negative Prevails (1999)
Hung Drawn & Quartered (1997)
A Taste Of Blood (demo) (1997)
Force (demo) (1994)
Datum vydání: Pondělí, 22. listopadu 2004
Vydavatel: Holy Records
Stopáž: 29:36
Produkce: Bruno The Wizard and Holy Records
Studio: Jolly Roger Studios (Italy)
Kontakt: NATRON, c/o Max Marzocca, II Traversa G.Marconi 37, 70054 Giovinazzo(BA), Italy
Zatímco americká stará garda z death/grind scény dle mého soudu v poslední době trošku zaostává, Evropa jede. NATRON jsou jejími špičkovými reprezentanty, neboť se jim podařilo najít ideální poměr mezi grindovou rychlostí, instrumentální našlapaností, kompoziční lehkostí a svého druhu sympatickou chytlavostí. Když se navrch dostane ještě dostatečně důrazný a zároveň přehledný zvuk a zajímavě položený zvonivý vokál, je nutno chválit.
-bez slovního hodnocení-
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.





