OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo to někdy v roce 2006, kdy kytarista Enrico Schettino opustil řady tehdy ještě poměrně neznámých HOUR OF PENANCE (konkrétně se tak stalo po albu „Pageantry For Martyrs“) a přesunul se ze slunných Apenin rovnou do srdce studeného Norska. Na BDM však rozhodně nezanevřel, brzy zformoval projekt HIDEOUS DIVINITY a v roce 2007 se znovu připomněl prostřednictvím výtečného demo snímku „Sinful Star Necrolatry“ (na nahrávce se podílel vokalista Carlos Mastantuono a na bicí stoličku usedl starý známý Mauro Mercurio, zbylé strunné nástroje samozřejmě ovládl náš jmenovec nechvalně proslulého kapitána, jenž nedávno zakotvil svou bárku hluboko ve skalách ostrova Giglio). Obě skladby z dema byly znovu nahrány a jsou součástí tracklistu debutového alba, v pořadníku je konkrétně naleznete pod čísly devět a deset.
Po dlouhých letech rozjímání HIDEOUS DIVINITY konečně podepisují u Unique Leader Records a vydávají svou první plnohodnotnou desku „Obeisance Rising“. Troufám si konstatovat, že pokud nedáte dopustit na alba typu „Oracles“, „The Vile Conception“ nebo „Bedtime For Mercy“ a ještě k tomu si myslíte, že FLESHGOD APOCALYPSE, HOUR OF PENANCE i NATRON už mají svá nejlepší léta za sebou, bude pro vás debutový záznam HIDEOUS DIVINITY tou pravou vzpruhou.
Nejprve si stručně shrňme základní fakta: Itálie, BDM, 16th Cellar Studios, Stefano Morabito, vazby na HOUR OF PENANCE. Máme tedy znovu tu čest s moderním, precizně vyprodukovaným a instrumentálně bezchybným materiálem, chytře balancujícím kdesi na pomezí evropského a zaoceánského death metalu? Ano i ne.
HIDEOUS DIVINITY nezapřou vliv současných evropských kapel (opět mě napadají polští tech/death metaloví kouzelníci LOST SOUL), nicméně, třeba na rozdíl od aktuálních HOUR OF PENANCE, přeci jen trochu více směřují k americkým břehům. Inspiraci DEEDS OF FLESH, HATE ETERNAL nebo NILE lze jen těžko popírat, stejně tak jako občasné odkazy na rohaté duo INCANTATION / IMMOLATION. Ukázkovým důkazem budiž třeba riff zhruba v polovině „A New Hope Of Worms“ jenž evokuje náladu „Majesty And Decay“, mocného to záznamu, s nímž se nerozlučné duo Vigna / Dolan po deseti letech od vydání „Close To A World Below“ znovu vrátilo na death metalový trůn (stejný dojem navozují pasáže v „Summoning Fists To Heaven“). Právě tyto zatěžkané, epicko-atmosférické předěly představují to pravé koření desky a zároveň ji odlišují od současné, místy tak trochu instantní žánrové produkce. Společně věřme, že vliv sírou prostoupené atmosféry na další desce ještě mnohem více zesílí, ostatně i sám Schettino kdysi někde prohlásil, že by chtěl budoucí tvorbu HIDEOUS DIVINITY přiblížit až někam na hranici zapovězených teritorií, kde vládnou pevnou rukou kapacity typu ULCERATE nebo PORTAL. To jsou ovšem hodně silná slova a velmi vysoké cíle, osobně však hořím nedočkavostí, s jakou úspěšností se s nimi vůdčí osoba HIDEOUS DIVINITY popasuje.
Důkaz, že italská tech/brutal/death metalová scéna zatím neztrácí na síle ani přesvědčivosti slyší na jméno „Obeisance Rising“. Navzdory tomu, že HIDEOUS DIVINITY plně reprezentují současný italský BDM, dokázali do žánrové pokladnice přinést i něco nového, na mysli mám jednak zmiňovaný cit pro atmosféru, ale i divokost a nespoutanost, kterou třeba u aktuálních HOUR OF PENANCE nahradila až příliš dokonalá organizovanost a chladná strojová přesnost. Velmi přesvědčivý debut.
Důkaz, že italská tech/death metalová scéna zatím neztrácí na síle ani na přesvědčivosti, slyší na jméno „Obeisance Rising“. Navzdory tomu, že HIDEOUS DIVINITY plně reprezentují současný italský BDM, dokázali do žánrové pokladnice přinést i něco nového. Na mysli mám především cit pro atmosféru, ale i divokost a nespoutanost, kterou třeba u aktuálních HOUR OF PENANCE nahradila až příliš dokonalá organizovanost a chladná strojová přesnost.
8 / 10
Enrico Di Lorenzo
- zpěv
Enrico Schettino
- kytara, baskytara
Fabio Bartoletti
- kytara
Flavio Marun Cardozo
- baskytara
Maurizio Montagna
- bicí
1. A New Morning
2. Life During Epidemic
3. The Servant's Speech
4. Summoning Fists To Heaven
5. A New Hope Of Worms
6. Cerebral Code Of Obeisance
7. I Deny My Sickness
8. Bred For Slavery
9. Laughing At The Ephemeral Race
10. As Flesh Gospelled Pure Hate
11. Enclosured
Obeisance Rising (2012)
Sinful Star Necrolatry (demo) (2007)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 48:54
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios (Rome, Italy)
Artwork: Marchello Baltadjiev
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.