Jít na „Resident Evil 2“ do kina můžete v podstatě jen ze tří důvodů: 1) hráli jste stejnojmennou počítačovou hru, 2) viděli jste (a zaujal vás) první díl, 3) milujete Millu Jovovich. Všechny tři důvody jsou v tomto případě dostatečné a v plné míře naplní vaše očekávání. Nicméně i kdybyste na film zavítali z jiného důvodu, hlavním předpokladem pro shlédnutí snímku a  vychutnání trochy té filmové zábavy je pochopitelně vypnutí většiny vyšších mozkových funkcí (centry pro chápání logiky věcí a dění kolem sebe počínaje), doporučuji asi tak na hladinu základních motorických funkcí. Jde o akční film s hororovými prvky, který snad ani nemá ambice si hrát na něco jiného. Nuže, nabijme pistoli a vydejme se na lov zombíků.

„Apocalypse“ je přímým pokračováním dílu prvního a bezprostředně na něj navazuje, ale jeho shlédnutí není podmínkou pro orientaci v ději, protože autoři na úvod umístili stručnou rekapitulaci minulých událostí. Jak tedy vše začalo? Nejmocnější nadnárodní komerční firma Umbrella (něco mezi Celera genomics a Microsoftem) se v tajném projektu podílela na vývoji biologických zbraní. Výstup práce jejích vědců je tzv. T-virus, který způsobuje nadměrný nárůst fyzických schopností postiženého jedince. Vedlejším (zde hlavním) projevem je nepříjemná vlastnost, že dotyčný začíná mutovat a po pár hodinách zemře, jenže poté se opět postaví na nohy a v podobě zombie se batoumá kupředu a vše (dosud) živé se snaží pokousat (a virus tak dále rozšířit). Pro akční počítačovou hru jistě dostatečně bohatá zápletka pro spoustu misí, kde se likvidují zombíci po legiích. V případě celovečerního filmu by však bylo záhodno celou věc trochu více vysvětlit a téma více přiblížit do vědecko-fantastického žánru. Takového akci zdržujícího nesmyslu se naštěstí autoři nedopustili, a tak nás čeká půl druhé hodiny trvající rubačka zombíků. Pohodlně se usaďte do křesla, do rukou vezměte imaginární joystick a jím ovládejte půvabnou Millu Jovovich (výrazné vylepšení oproti pixelové předchůdkyni); již její úvodní bloudění po nemocničním komplexu zahalenou pouze do kusu látky zakrývající zakázaná místa ženského těla je jistě výrazným plusem oproti počítačové hře.

Co však říci, abych „Resident Evil 2“ neshodil jako další z řady akčních filmů? Především jde o svižný (velmi svižný) akční snímek, kde jedna akce stíhá druhou a děj se ani na moment nezastaví. Stručně řečeno, před armádou nemrtvých utíká skupinka dosud živých, které vede opět Alice, nyní geneticky modifikována na úroveň Bladea. Pochopitelně jim však budou v cestě stát mnohem větší komplikace, než pomalu se sunoucí nekonečná masa nemrtvých. Děj většiny filmu je zasazen do jedné noci, a tak měli autoři usnadněnou tvorbu ponuré atmosféry, které skvěle využívají v  klasických scénách: „jdeš tmavou chodbou a něco na tebe bafne“. Zabíjení nevinných, krve i naturalistických scén jen ve filmu dostatečně na to, aby mu bylo dáno věkové omezení (a s tím si pak třeba i odpustili ten nenáviděný, všezahalující ručník v úvodu; jenže to oni ne, děti na film mohou a my po zklamání v Pátém elementu utřeme i tentokrát), ale na druhou stranu je vše relativně úsměvné a zábavné. Zombíci se sunou houpavým krokem kupředu (asi jako když se redakce MP vrací kolem půlnoci z hospody), pustí se do nich zásobník, následuje cynický vtípek a opět střelba. Hlavní autor filmu Paul W.S. Anderson (Alien Vs. Predator, Resident Evil, Mortal Kombat) tentokrát přenechal režisérskou židli Alexanderu Wittovi, pro kterého je RS2 premiéra na postu hlavního režiséra (dosud jsme ho mohli vidět jako „second unit director“ nebo „director of photography: second unit“ u spousty podobně laděných filmů). A Witt svůj hlavní úkol „nenudit diváky“ splnil, ani si nevšimnete že hodina a půl je pryč. A pokud vás vedle sedící divák nekousne do krku či do ruky, tak „Apokalypsu“ přežijete bez úhony.

A hlavně, střílejte je do hlavy!