IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už listopadové pražské vystoupení holandských TRANSMISSION0 bylo dostatečným důvodem k poptávce po jejich aktuálnímu albu, a když hned na začátku prozradím, že i studiová podoba této zajímavé kapely skýtá nevšední zážitek, bude hned o další důvod pro pořízení této nahrávky navíc. Pohrobkům hardcoreových REVEAL byla stylová škatulka příliš těsná, neboť se změnou názvu přichází i změna hudebního směřování. Výsledek v podobě nových skladeb na sebe nenechává dlouho čekat, a tak se kapela v srpnu 2003 uzavírá do studia, aby zde zrealizovala svou první nahrávku lapidárně pojmenovanou „0“.
Ta vychází na značce převážně punkového labelu Go-Kart Records. Ovšem punk byste ve tvorbě těchto Holanďanů hledali jen velice stěží. I z původně hardcoreového zaměření zůstaly jen přebytky v podobě občasných „vykřičených“ pasáží. Těžiště „0“ tkví hlavně v náladách jednotlivých skladeb spočívajících v polo akustických kytarových motivech a vydatném zapojení kláves. Tyto slouží většinou pouze jako zvukové pozadí, ovšem pozadí velmi výrazně tvořící charakter jednotlivých písní. Vokální linky, kromě hardcoreového řvaní, pozůstávají hlavně z přesvědčivého Michielova „čistého“ zpěvu. Díky uvedenému tak hudba TRANSMISSION0 dostává velmi zajímavý, industriální a místy až futuristicky odlidštěný nádech.
Přestože tato pětice už na debutní nahrávce vykazuje nepopíratelnou dávku originality, vlivy takových NEUROSIS anebo ISIS lze v její hudbě vystopovat snadno. Ani oni nikam nespěchají, jednotlivé motivy a melodie nechávají po delší dobu působit na posluchače a nikterak se ho nesnaží ohromovat šokujícími změnami temp a hudební ekvilibristikou. TRANSMISSION0 mají ve svém arzenálu jiné zbraně, které umí velmi dobře použít. Tou hlavní jsou už uvedené nálady, které jejich písně v sobě skrývají. Typickým příkladem je pátá skladba „The Return“ začínající chytlavou kytarovou melodií, aby se v půli transformovala právě ve výrazně náladovou záležitost podepřenou lehce naléhavým vokálem a dokonalou „tovární“ atmosférou. Jak prosté, ale jak účinné a v živém provedení dokonale strhující.
Ačkoliv v našich končinách nebude tento počin lehce sehnatelnou záležitostí, musím ho všem vyznavačům originální a emotivně laděné tvrdé muziky doporučit. TRANSMISSION0 totiž dokázali, že se v nich nachází dostatek invence a schopností razit si vlastní hudební cestičku. S dalším albem lze očekávat ještě pozitivnější reakce. Pevně v to věřím!
Velice osobitá záležitost hudebně na pomezí hardcore, industriálu a kapel ve stylu ISIS, NEUROSIS a pod.
7,5 / 10
Michiel van der Avoird
- klávesy a vokály
Mischa van Rodijen
- kytara a vokály
Leon de Groot
- kytara
Dave van Beek
- basa
Bart Waalen
- bicí
1. Journey
2. VS. Vampire
3. San Miguel
4. ****
5. The Return
6. U-Boot
7. Dust Like Sand
8. Ether
9. Serenity
10. ******
Vydáno: 2004
Vydavatel: Go-Kart Records
Produkce: TRANSMISSION0
Tahle deska mě při prvním poslechu moc nevzala, o to víc jsem si ji užil později. Ona ta pochmurnost a stísněnost, která ze skladeb vyzařuje nesedne do každé nálady, někdy se to nedá poslouchat a jindy to člověk přímo saje. Tenhle psychický gáblík se možná dá označit slovem rozporuplný, ale ve skutečnosti se tyto rozpory projevují především na straně posluchače. S hudbou TRANSMISSION0 se vám prostě musí podařit vstoupit na stejnou vlnu, jinak je zle. Každopádně těžko bude produkce těchto Holanďanů někomu lhostejná, může vám být nepříjemná, protivná, třeba i odporná, ale ne lhostejná, a to já považuji za známku neotřelosti a zajímavosti materiálu. Pokud se smířím s tím, že mi tahle deska ne vždy sedne (v těch chvílích si ji prostě neposlechnu), dopadá mé celkové hodnocení lichotivěji, než jsem sám po prvním poslechu čekal.
ISIS 2. Do Isis maj ale daleko chlapci..
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.