NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok od roku se na scéně množí kapely jako houby po dešti a spolu s nimi přibývá i nahrávek, které lze nejvýstižněji popsat dvěma slovy – slušný průměr. Zdá se, že tato tendence je nejvíc patrná v deathu a blacku. Přijít s něčím novým a originálním se stává čím dál tím obtížnější. Co by bylo výborné před pěti či osmi lety, už dnes nikoho ze židle nezvedne. Psát o takto nevýrazných deskách není jednoduché, jak se vyjádřit k věcem, které nejsou samy o sobě špatné, ale nic nového nepřinášejí? Příklad takové tvorby znamená právě debut německých SINNERS BLEED, který nese název „From Womb to Tomb“.
Album, jež si kapela sama vydala, přináší poměrně s přehledem zvládnutý death tvrdšího ražení, pěkně rychlý, energický a nabušený – nic zvláštního ani převratného. To všechno už tu bylo a podobných kapel je dvanáct do tuctu. V promo materiálech se píše, že SINNERS BLEED hrají rychlý a technický death ve stylu CRYPTOPSY, SUFFOCATION a DEATH. No prosím, proč ne. Takové srovnávání je vždycky diskutabilní, ale řekl bych, že v tomto případě by se dal přidat ještě houf dalších klasických kapel. Místy, zejména v prvních třech skladbách, lze postřehnout solidní thrashovou smršť...takže třeba SLAYER? Ale k věci. SINNERS BLOOD mají škopky řádně našlápnuté (ty opravdu nemají chybu!) kytary hutné a nabroušené (taky si sem tam střihne nějaké to sólo, dokonce je mají i rozepsaná v bookletu!!!), basa kopíruje kytarovou linku a přiměřeně tvrdí muziku, vokalista chraptí a hudruje, seč mu hrdlo stačí... Zkrátka všechno, jak má být, nic víc a nic míň, těžko k tomu cokoli dalšího dodávat. Snad jenom vokál by mohl být víc vytažený, v muzice trochu ztrácí na síle a výrazu.
Sedm fláků doplňují dvě instrumentálky, kratší „Sinners Lust“, směs různých více či méně identifikovatelných (pa)zvuků, a celkem zdařilá kytarová vybrnkávačka „Invisible Knowledge“, interesantní melodická vsuvka. Booklet, pokud pomineme jeho první stranu, mají SINNERS BLEED obstojný, až na to, že díky grafickým kreacím uvnitř jsou některé texty hůře čitelné. Cover se ovšem nezadařil. Stylizovaná postava jakési ohnivé ženštiny je na něm umístěna zcela vpravo a zbylý nevyužitý prostor vyplňuje holá čerň – tedy pomineme-li název desky, na jejím pozadí těžko čitelný, a logo, ovšem příliš malé. Opravdu žádná bomba, proporčně naprosto nevychytané a zvláště při běžném pohledu totálně nevýrazné.
Oproti tomu je však třeba vyzdvihnout vysokou úroveň textů. SINNERS BLEED je mají dokonce zrýmované, což se jen tak nevidí. „Krvácej pro své hříchy“ – tato deviza, otištěná uvnitř bookletu, v podstatě vystihuje lyrický směr celé desky a jeho náladu. V textech se probírají existenciální otázky, jejichž vyústění místy sklouzává až k nihilismu (titulní skladba „Z lůna do hrobky“ představuje v tomto směru asi nejlepší ukázku), vnitřní svět jedince („Daemons“), nebo psychické stavy („Bound“). V zásadě vzato se jedná o povedené kousky dekadentního střihu, ne však příliš chorobné. Žádná banalita, žádná klišé. Opusy SINNERS BLEED, které se vymykají běžným písňovým textům a blíží se až k poetické tvorbě, za pozornost rozhodně stojí. Výrazná je třeba závěrečná skladba „Bound“ : „Spoután“ – „Ležím tu v kolébce smutku / vnímám věci, jichž se děsím / v tomto údolí je hluboká temnota / a samota v mé mysli a hlavě... / ...umírám tady, má mysl se ztrácí / v pekle, které vytvářím / nejhlubší rány stále krvácejí / to je pravá tvář nenávisti.“ CD ovšem není kniha... Kdyby byla muzika SINNERS BLEED ze čtvrtiny tak originální, působivá a neotřelá jako jejich texty, určitě by tato recenze vyzněla zcela jinak.
„From Womb to Tomb“ je deska, která nemůže urazit, ale na zadní tvář nikoho taky neposadí. Pokud ji nebudete mít mezi svými CD, řekl bych, že můžete spát klidně. Podobného materiálu tam i tak jistě budete mít hromadu. Nicméně s dalším albem už může být všechno jinak, technicky na to SINNERS BLEED určitě mají. Chce to jen trochu invence...
6 / 10
Jan Geidner
- vokály
Sebastian „Basti“ Ankert
- kytara
Peter „Pele“ Geltat
- kytara (host)
Gunnar Seifert
- basa
Eric Krebs
- bicí
1. Agony of Self-Denial
2. The Ludo Game
3. Deathbringer
4. Sinners Lust
5. Daemons
6. Injected Lies
7. Invisible Knowledge
8. From Womb to Tomb
9. Bound
From Womb to Tomb (2003)
Restless (demo) (2000)
Awakening (demo) (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Andreas Hilbert, SINNERS BLEED
Studio: Soundforge Studio
Kontakt: Eric Krebs, Guttenbergstrasse 12, 12557 Berlin, GERMANY
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





