Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to téměř jedenáct let, co jsme tu o švédských náladotvůrcích psali naposledy. A kolega Vidar už tenkrát nešetřil chválou. Ani já dnes šetřit nebudu. Gothenburgský zázrak stále pokračuje v sérii výborných desek a navíc se svou tvorbou zraje jak víno. Nedá se už zdaleka mluvit jen o postrocku. EF jsou mnohem více. Jejich tvorba je nyní mnohem filmovější a epičtější.
Současná tvář EF se pohybuje mezi alternativním indie rockem, scénickou hudbou a postrockem. Výrazové prostředky často obohacuje o zvuk žesťových nástrojů, klavíru nebo smyčců, případně používá sbory. Kapela má jeden hlavní ženský a jeden mužský vokál, který používá vlastně celkem sporadicky, ale v tom je možná to kouzlo. EF dokáží být pestří a to v obrovské škále. Od hutnějších pasáží se řvaným vokálem až po minimalistické poloakustické kompozice, které vás okouzlí svojí komorností a intimitou. To vše dokáže svázat se zajímavou melodikou stimulující fantazii. „We Salute You, You and You!“ je výjimečné. Možná i proto, že si s ním kapela dala na čas.
Od vydání předchozího alba „Vayu“ uplynulo více jak šest let. Důvody jsou prozaické. Tvorbu zpozdil fakt, že většina kapely založila rodiny a kytarista Daniel Öhman dlouho bojoval se zákeřnou nemocí. Když se dobře zaposloucháte, tak ono je to na albu i slyšet. Zvláštní smutek, touha žít i naděje. Kapela dokáže vykouzlit velmi širokou škálu emocí. Od těch posmutněle melancholických až po nadějeplné vize, ve kterých zlatě září žesťové linky.
V tom je ostatně velmi odlišná od kapel, ke kterým by se mohlo nabízet přirovnání. Mluvím hlavně o GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, kteří jsou ale o poznání méně přístupní a o dost temnější. EF jsou svojí vlastní cestou. Často působí uklidňujícím způsobem, jenž pro mě byl hlavně v předvánočních týdnech jakýmsi kotvištěm klidu. Jedno z rozhodně nejpůsobivějších epických alb roku 2022 vyšlo v prosinci.
We Salute You, You and You! (2022) V?a?yu (2016) Delusions of Grandeur (2016) Ceremonies (2013) Mourning Golden Morning (2010) I Am Responsible (2008) Give Me Beauty... Or Give Me Death! (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 4. listopadu 2022 Vydavatel: Pelagic Records Stopáž: 44:01
Ano, slovo epické je plně na místě. Epické, plné emocí, vzletné atmosféry a hlavně prosté jakékoly unylosti a ospalosti, která běžné postrockové nahrávky tak často doprovází. EF už naštěstí nejsou běžný postrock, jsou mnohem víc a jsem za to vděčný.
29. prosince 2022
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Švédsko. Gothenburg. Vánoční tip. Křehkost i jistota. Charisma. Hudba, kterou nelze spoutat žánry.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.