Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dvou sebe formujících albech tasili roku 1991 SOUNDGARDEN v podobě „Badmotorfinger“ trumfové eso. Album znamenalo pro kapelu nejen průlom do první ligy a celosvětový sukces, ale přímo se podílelo i na vzniku nového žánru a z dnešního pohledu patří spolu s monumenty „Nevermind“, „Ten“ a „Dirt“ mezi ty zásadní grunge díla, která přestála zkoušku časem a mají své pevné místo v rockové síni slávy.
„I´m Gonna Break My Rusty Cage And Run“ zpívá Chris Cornell úvodní skladbě a pěkně tak vystihuje nadšení, s jakým tehdy ještě slávou nezatížená kapela chtěla světu ukázat. Ať už se jedná o pomalé, hutné vály, svižnější vypalovačky nebo rockové balady, tak je z hudby kapely v tomto období cítit víc, než jen pro grunge typická tíživá atmosféra a rozervané emoce. Mezi čtveřicí talentem bezesporu obdařených muzikantů zřejmě tehdy výborně zafungovala vzájemná chemie a ti dokázali rozehrát dosti specifické, místy lehce psychedelické rytmické a riffové kolotoče, které dodnes mnoho muzikantů nezvládlo napodobit.
Kapelu tehdy řádně nakopnul nový basák, kterého divoký styl se ukázal jako poslední článek vedoucí k dokonalosti, a spolu s hardrockově „stoner“ cítěním kytaristy vytvořili pro kapelu celkem specifický zvuk. Oba se nebojí zasólovat, (kolikrát se utrhnou tolik, že je zatěžko usledovat hlavní riff), ale stále výborně doplňují jeden druhého a nahrávka tvoří i přes svoje umělecké ambice stále dostatečně syrový a hutný rock´n´roll. Celé dílo by ovšem zdaleka nebylo tak geniální, kdyby za mikrofonem nestál famózní Chris Cornell a svým mimořádným hlasem nápaditou hudbu skvělým způsobem nedoplnil.
SOUNDGARDEN se z historického hlediska řadí samozřejmě mezi grunge kapely, ale taktéž hodně čerpali z klasického hard rocku sedmdesátých let a při své cestě vzhůru museli novinářům velmi často vysvětlovat údajné vykrádání BLACK SABBATH a LED ZEPPELIN. Kapela toto obvinění kupodivu ale nikdy nerozporovala a inspiraci klasikou častokrát i veřejně potvrdila, ale hlavní protagonisté vždy jedním dechem dodávali, že odkaz klasiků rozvíjejí a přidávají i něco svého, s čímž nelze jinak, než souhlasit.
„Rusty Cage“, „Outshined“, „Slaves And Bulldozers“,„Searching With The God Eyes Close“, „Somewhere“, „Mindriot“ a hlavně monumentální „Jesus Christ Pose“ jsou vály, které se nerodí každý den a v kontextu dobového mainstreamu se tenkrát jednalo o výrazné oživení scény. Žádná ze zmiňovaných skladeb není vyloženě hitová, ale přesto zamotaly hlavu nejen kritikům, ale i většině hudebních fanoušků. Své samozřejmě tenkrát vykonal i hlad po změně. Revoltující mládež měla již plné zuby pompézního a okázalého glamrockového a heavymetalového divadla a s civilní anti-hvězdnou image nastupujících grunge kapel a jejich neveselou hudbou s tragickými texty se lehce ztotožnila.
U spousty milníků rockové historie nastala občas doba, kdy se o nich dalo pochybovat, ale u „Badmotorfinger“ ta desítka drží těch dvacet let jako přibitá. Následující fošna „Superunknown“ možná sklidila ještě větší úspěch, ale z pohledu autora tohoto textu zůstalo „Badmotorfinger“ nepřekonané a dodnes jej řadí mezi absolutní „Top“ nahrávky celé rockové historie.
1. Rusty Cage
2. Outshined
3. Slaves And Bulldozers
4. Jesus Christ Pose
5. Face Pollution
6. Somewhere
7. Searching With My Good Eye Closed
8. Room A Thousand Years Wide
9. Mind Riot
10. Drawing Flies
11. Holy Water
12. New Damage
Diskografie
King Animal (2012) Down On The Upside (1996) Superunknown (1994) Badmotorfinger (1991) Louder Than Love (1989) Ultramega OK (1988)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1991 Vydavatel: A&M Stopáž: 57:48
Produkce: Terry Date, SOUNDGARDEN Studio: Studio D Sausalito, Bear Creek Studios Woodinville, A&M Studios LA
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.