VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

Ta Čechurova knížka je dost pofidérní metodologicky. Kritika vůči ní byla celkem brutální a podle mě zasloužená. Čechura ve velkém ignoruje (bagatelizuje) celé dlouhé dějiny těchto obvinění a představ o ďábelských sektách, sahající až do pozdní antiky, a jeho práce se soudními záznamy je celkem strašná. Pracoval jsem odborně převážně se středověkými inkvizičními záznamy (hereze i čarodějnictví), ale troufnu si říct, že mám nějaký přehled o metodách, jak k pramenům tohoto typu přistupovat, a Čechura je "wtf". Bohužel.

Máš úplnú pravdu, tie modlitby sú zaujímavý fenomén; ako fanda metalu musím uznať, že kvalitná prasačina tu bola už dávno pred debutom Bathory 1984 -)))))
Mrzí ma, že nemám poruke tie svoje preklady zo severnej Moravy. Vychádzal som z podkladov z archívu a konzultoval som to s historikom; tá dobová nemčina je tiež hodne "divá".
O procesoch zo severnej Moravy sa skrátka človek nedozvie nič z Kaplického. A ani z Vávru, ktorý sfilmoval jeho text. Vávrovi z toho napokon vyšla zaujímavá alegória moci a jej zneužívania - ale rozhodne by som nepreceňoval jeho "odbojnosť" - bol to film, ktorý veľmi konvenoval sploštené=mu marxistickému čiernobielemu videniu sveta, kde "zlá" je cirkev a Boblig a "dobré" sú obete. Film je preto z jednej strany zaujímavou alegóriou a z druhej ideologickým gýčom, šuntom. O tom hovoria aj historici v časti historie.cs, na ktorú som tu upozorňoval. Narážal som na recenziu, ktorá viac-menej len recykluje tie mýty, čo sa okolo toho točia.
je tam však ešte jeden zaujímavý rozmer. Isteže, Boblig mal rád peniaze (ale kto nemá???) Takisto je fakt, že čarodejnícke modlitby sa zrejme všelijako vkladali do úst - a ako správne podotýkaš, mohli fungovať na ľudovej úrovni dávno predtým. Keď je niekde veľký tlak, tak vždy vznikne protitlak a ľudia bežne parodovali rôzne cirkevné úkony.
No treba ísť do prameňov. A historik Jaroslav Čechura bol v prameňoch k celému prípadu, nedávno k tomu vydal knihu Kronika jednoho šílenství Čarodějnice na severní Moravě v 17. století - a on je presvedčený, že na severnej Morave reálne fungovala sekta. Bolo tam všetko, kradnutie hostií aj ich zneužívanie, žranie a pitky na Petrových kameňoch a samozrejme, bohapustá šukačka -))) Členmi boli podľa Čechuru príslušníci strednej triedy, aj Lautnerova kuchárka, s ktorou spával... Jedným z dôvodov mohla byť aj doba po tridsaťročnej vojne, keď ľudia zhrubli, ďalším snaha o prelomenie konvencií v zošnurovanej spoločnosti.
Kniha je napríklad tu:
https://www.artforum.sk/katalog/181486/kronika-jednoho-silenstvi
A nedávno vyšla na českom rozhlase aj relácia, kde Čechura o tom hovorí v rámci relácie Víkendová príloha:
https://vltava.rozhlas.cz/kudy-z-nudy-zkuste-carodejnicky-sabat-na-petrovych-kamenech-9189046?_gl=1*1syxn5j*_ga*Nzc5NTMxNDMyLjE3MDY5NTQ3Njc.*_ga_NHXTP7RWNV*MTcxMTk4NzA1MS41MS4xLjE3MTE5ODcwNjUuMC4wLjIwNDEwNjgxNTg.

Film je skrátka jedna konkrétna umelecká predstava, vrátane dobového ideologického odpadu, iná vec je reálny príbeh. Ozaj a spomenul som si na jeden verš z čarodejníckej modlitbičky -)))

Tlstý vták a veľká vajcia
sú mi bližšie od ruženca...

Veru tak, kam sa hrabe staré dobré Bathory, toto keby Quorthon vedel -))) to mohol dať pred smrťou vrzom na jeden výlet Čachtice aj Losiny -)))

Peter G.

Peter, souhlasím, že Boblig byl (asi) charakterově jiná postava, než v knize i filmu. Mj. není pravda, že by z procesů získal velké bohatství. Možná spíš směs fanatika a člověka, který má rád vliv, moc rozhodovat o cizích osudech? Ale to je samozřejmě už nedoložitelná spekulativní psychologizace historické postavy. Kdo ví.

Každopádně ty (údajné) čarodějnické říkanky jsou zajímavý fenomén, známý už z pozdního středověku. Typicky to byly vpisky v místním jazyce v latinském textu, což nejspíš mělo dodat ráz autenticity, jako že "takhle to ti bezbožníci fakt říkali". Hodně jich je německých, ale znám italské, francouzské, katalánské, dokonce něco je baskicky, kde samozřejmě z originálu nerozumím ani slovo. Prostě podle toho, kde byly ty které procesy. Podobně veršované "modlitby" byly připisovány už některým středovékým kacířům obviňovaným z uctívání ďábla. Věci typu "Polib zadnici, to tě očistí", "Otče náš ... který jsi býval nahoře, a teď jsi dole pod námi" (ve smyslu , že Otec je padlý Lucifer) a podobně. Těm kacířům a posléze čarodějnicím to bylo samozřejmě vkládáno do úst. Ale považoval bych za pravděpodobné, že v základu byly nějaké lidové říkanky, kde se vyměnila nějaká slova apod. třeba z procesů v Arrasu, 1460 je doložená věta, s níž se kejklíři běžně ukláněli panstvu, a tam z ní udělali úklonu ďáblu. Takhle nějak to nejspíš mohlo fungovat i jinde.

Odporúčam pozrieť si časť Historie.cs, kde sa historici venujú fenoménu losinských procesov aj dávajú na správnu mieru dosť čiernobiely Kaplického portrét, ktorý si osvojil aj režisér. Vávrov film je alegóriou, skutočného Bobliga v ňom netreba hľadať. Čarodejnícke modlitby som svojho času preložil a vydal v jednom časáku, je to fakt pekne perverzný humus, ktorý vkladali ženám do úst -))) Vyšlo to pod názvom "Bozaj mi..." Stredoveké čarodejnícke modlitby z dôb inkvizície; prebásnené staronemecké originály; in Glosolália 4/2013. Peter Getting

Souhlas, na konci 60. let u nás vznikaly skvělé filmy.
Kladivo na čarodějnice je nadčasové. Není to zdaleka jen o čarodějnických procesech v raném novověku, ale řekl bych, že se na to nemá smysl dívat ani jako na přímočarý jinotaj procesů 50. let. Je to obecně o tom, jak omezenost a strach (na začátku byl fakt autentický strach z čarodějnictví, když se bába pokusila ukrást hostii) dávají prostor gaunerům, aby se dostali k moci. A to je něco, co se pořád opakuje.

Obrovitánská pecka, kterou osobně považuju za nejlepší film, který byl u nás kdy natočen. Nejsilnější možné téma, skvělí herci (Šmeral vládne a zvládl vytvořit největšího záporáka našich dějin) a hudba, kterou nelze dostat z hlavy. Tady bych mohl jen pokračovat v superlativech, každopádně konec 60 let u nás považuji za jakousi zlatou éru, kdy vznikaly neskutečné šlehy. J.Rose to tímto snímkem prostě trefil a těším se na druhou část.

Děkuji za moc pěkný čtení s velkým přesahem za hranice samotného filmu. Už se těším na pokračování. Film jsem naposledy viděl už ani nevím kdy, ale určitě jsem byl, při odrazu v současnosti, ještě hodně mladý. Každopádně snímek až dodnes zanechal hlubokou, děsivou stopu. Od té doby jsem se k němu, právě kvůli tomu lidskému hnusu, nedokázal znovu přinutit. No čas, i díky článku, asi nazrál. Tož i na těch svych kanálech to majó, tak už to musím na podruhé konečně dát, dokud to, dle alarmů JUDr. Jindry PRO-víme koho, tahle hrozná vláda nezakáže.

Film je obrovská klasika.
Jen pár doplnění k tomu historickému kontextu, který je jinak dobře shrnutý:

- Agobard z Lyonu nepsal ani tak konkrétně o tom, že víra v čarodějnice je pověra, ale spíš o tom, že je pověra myslet si, že nějací čarodějové umí ovládat počasí. Jinak souhlas, že v raném a po většinu vrcholného středověku církevní učenci převážně zastávali názor, že by se neměla přikládat přílišná váha účinnosti kouzel. Souviselo to nejspíš s kampaní proti pohanství a snahou říct, že pozůstatky "pohanské pověry" nemají žádnou moc.

- Víra v čarodějnické sabaty, která se začala rozvíjet v první polovině 15. století, se často kontrastuje s tvrzením opata Regina z Prümu (psal kolem r. 900), že víra některých žen, že létají po nocích s nějakou noční "bohyní", je výsledek "ďábelského klamu", a děje se to jen ve snech. To pak přejímají další církevně-právní dokumenty, mj. Decretum Gratiani (polovina 12. stol.). Zároveň je důležité vidět, že v tomto pojetí za ty víry vlastně může ďábel, "jen" se to neděje fyzicky, ale ve snech a iluzích.

- Pro představu čarodějnického sabatu (rituálu uctívání ďábla s obscénními praktikami), o kterou ve Velkých Losinách šlo, je extrémně důležitá démonizace středověkého kacířství. Tvrzení, že kacíři ve skutečnosti nejsou (jen) lidé, kteří chybně věří ve svátosti, kritizují kněžstvo ad., ale jsou ve službách Satana a konají na jeho počest zvrácené obřady. To se pak v 15. století propojilo s představami o čarování a přímo to přešlo v představu sabatu (zjednodušeně řečeno).

- Bula Super Illius Specula (1326) se často zmiňuje jako "ten" dokument, kterým papež Jan XXII představil magii jako druh kacířství. To je na jednu stranu pravda, a bula měla přímý vliv na některé procesy s údajnými čarodějníky ve 20. a 30. letech 14. stol. (nejslavnější je asi proces s Alicí Kyteler v irském Kilkenny), ale zároveň je třeba říct, že význam buly ještě během první poloviny 14. stol. poněkud vyšuměl, a skutečně masové perzekuce čarodějnictví se rozjely až o sto let později. Na což dobře poukazuje historička Kathrin Utz Tremp, když píše, že se přeceňuje význam církevně-právních ustanovení, ale pro rozmach čarodějnických procesů byla významnější konkrétní soudní praxe.
Rozhodně pak ta bula nemohla být první tištěný dokument, protože v roce 1326 samozřejmě ještě v Evropě nebyl knihtisk. Nebylo tím tištěným dokumentem myšleno něco jiného?

- Z autorů 15. století, kteří významně pomohli prosadit představu o sabatu čarodějnic do intelektuálního povědomí, je ještě třeba zmínit dominikánského teologa Johanna Nidera (psal o tom ve 30. letech 15. stol.), dominikánského inkvizitora Nicolase Jacquiera (50. léta), a taky všestranného "renesančního" učence Jana Tinctora (po 1460), na jehož příkladu se mimochodem ukazuje, že renesanční vzdělanost se nemusela vylučovat s podporou čarodějnických procesů. Až potom přišlo Kladivo na Čarodějnice.

- Malleus Maleficarum je s vysokou pravděpodobností dílo jen Kramera, nikoliv Sprengera. Na tom je dnes už celkem široká shoda. Zdá se, že Sprengerovo spoluautorství byl dobový podvrh s cílem dodat knize autoritu (Sprenger byl významný teolog, na rozdíl od Kramera).

Tolik k těm středověkým kořenům čarodějnických procesů. Jsou to extrémně zajímavá témata týkající se spousty oblastí (náboženství, právo a soudnictví, sociální dějiny...).