Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Očekávání, že po první části nového díla kalifornských NIGHT VERSES přijde nějaké překvapení, byla živena především zprávami o participaci vokálních hostů, kteří se podíleli na druhé půlce alba. A jelikož se jedná o jména nemalé reputace, konkrétně Anthony Green (CIRCA SURVIVE) a Brandon Boyd (INCUBUS), dalo se opravdu čekat cosi obohacujícího. Jak to ale nakonec dopadlo při celkovém pohledu na zkompletované dílo, to je otázka oněch očekávání, která se mohou značně různit. Neměl bych předbíhat, ale prostě nejde jinak, než hned na úvod konstatovat, že na velká překvapení, která by z druhé půlky alba dělala něco vybočujícího, nakonec nedošlo. Spokojeni tedy budou především ti, jimž vyhovuje instrumentální ekvilibristika a specifický rukopis skupiny. Tak jak jsem ho chválil v recenzi "Every Sound Has A Color In The Valley Of Night: Part 1".
V navazující druhé části totiž NIGHT VERSES nikam neuhýbají, spíš naopak. Plynule navazují na své kreace plné rozdováděné rytmiky a hravých instrumentálních linek. Opět se silným djentovým odérem a progresivní nespoutaností. Pokračují prostě logicky v tom, co na posluchače vychrlili v první půlce. Překvapení se tedy nekoná, dokonce by se dalo mluvit o tom, že druhá půlka tak trochu kopíruje šablonu prvního dílu a snad až příliš se drží nastavené formy. Dokonce se objeví i pocit, jako by se skupina začala opakovat. Tak jsem to aspoň vnímal při prvním dojmu. Ve výsledku to tak samozřejmě není. Šablona je sice logicky nastavena tak, aby celé dílo mělo kompaktní vyznění. Vlastní hudební motivy přitom nepostrádají nápaditost a pestrost. Kreativita skupině prostě nechybí.
Jelikož popis z recenze první části platí do puntíku i pro celé dílo, opakovat se nechci. Zbývá tedy především zhodnotit účast vokálních hostů a zapolemizovat si nad faktem, že vlastně až tak zásadně nezměnili charakter hudby, která je v případě NIGHT VERSES tak specifická, že svou instrumentální plností onu vokální nadstavbu vlastně ani nepotřebuje. A tak je v případě skladby "Glitching Prisms" hlasový projev Brandona Boyda vlastně jen jakousi druhou vrstvou, která jako oblačná obloha pluje nad rozbouřenou hladinou vlastních kreací skupiny. Určitě tím skladba cosi získává a jistě se dá mluvit o obohacujícím prvku, charakter vlastní hudební náplně se ale nemění.
Zato "Slow Dose", ve které se objevuje Anthony Green, vyvolá minimálně při prvním poslechu pozvednutí obočí. Anthony je samozřejmě známý hlasový kaskadér, čekat od něj nějaký umírněný a laskavá výkon se asi nedá, nicméně tak, jak jeho vokál vyznívá ve zmíněné skladbě, je poněkud zvláštní. Modulace a především zvuková stránka posunula jeho specifický projev až kamsi k barvě ženského hlasu a za sebe musím konstatovat, že takto jsem si to nepředstavoval. Takže nakonec alespoň zde se to povedlo. Myslím překvapit a vyprodukovat něco vybočujícího.
Zbývá ještě zmínit, že ve skladbě "Åska" se objevil další host, a to AUTHOR & PUNISHER neboli svérázný strojní inženýr Tristan Shone. A je zajímavé, že jeho industriální příspěvky nijak nenarušují vlastní hudební základ, naopak dokonale souzní i s částečně melodicky pojatými kytarovými linkami. A nutno ještě pochválit závěrečnou "Phoenix V: Invocation", jakési volné pokračování "Phoenix IV: Levitation" z minulé desky "From The Gallery Of Sleep". Je to skladba plná dynamiky a zvratů, rytmické pestrosti, divoké energie i jemnějších nálad, prostě vše co NIGHT VERSES umí pohromadě. Ve výsledku tu tedy máme desku, kterou je asi nejlépe zhodnotit slovy, která si vypůjčím ze své recenze první části. Američané na nás vrhli divokou a přes veškerou komplikovanost a progresivní kreace i silně návykovou desku. Neslevili, dobarvili trochou vokálů, ale tak, že se nezpronevěřili svému stylu. Takže výsledek prostě stojí za to.
Zkompletované dílo plně souznící s dříve zveřejněnou první částí. Překvapení již moc není, ale o to silnější je tahle deska ve své kompaktnosti i pestrosti instrumentálních kreací, které NIGHT VERSES vyšívají s absolutní suverenitou.
1. 8 Gates Of Pleasure
2. Arrival
3. Rose Wire
4. Karma Wheel
[video] 5. Love In A Liminal Space
6. Bound To You
7. Séance feat. Justin Chancellor
8. Plague Dancer
9. Aska feat. Author & Punisher
10. Glitching Prisms feat. Brandon Boyd
[video] 11. Desire To Feel Nothing
12. Crystal X
13. Slow Dose feat. Anthony Green
14. Phoenix V Invocation
Datum vydání: Pátek, 15. března 2024 Vydavatel: Rude Records Equal Vision Stopáž: 65:01
ZE SHOUTBOX-u
Dalas
Na 2 díly rozdělené album se dočkalo svého dokončení. Jako celek spolu s první částí dokáže i na gigantické stopáži nabídnout velmi sevřený a pestrý materiál. Instrumentální muzika s neustálým dějem a přirozeně plující mezi různými žánry. Velmi poutavé!
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.