GOROD - The Ember Gone
Dnešní GOROD už dávno nejsou MESHUGGAH křížení s CRYPTOPSY a NECROPHAGIST, jak jsem kontroverzně tvrdil ve více než dvacet let staré recenzi alba „Neurotripsicks“.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další porce doplňkových položek k recenzovaným albům, tentokrát z března 2026, v sobě nese několik podle mě neprávem přehlížených klenotů od méně známých kapel.
Ohledně únorových desek roku 2026 se mi v zásobníku opět nahromadilo hodně stylově rozdílných počinů. Nicméně tentokrát zde celkem dominuje deathová moderna ve stylu ULCERATE.
Daniel Tompkins (TESSERACT) a Paul Ortiz (též známý jako CHIMP SPANNER) spolupracovat umí, což dokázali již na Tompkinsově sólové desce (především na té druhé přepracované variantě „Ruins“).
Po retronadílkách v letech 2023 a 2024 jsem v loňském roce nic sepsat nestihl. Retro zaměřené nahrávky jsem ale nevynechal a spíše jsem je zařazoval do běžných měsíčních porcí...
Pokud by bylo potřeba definovat pojem psychedelický metal, pak bych pro etalon jednoznačně sáhl k Francouzům SLIFT. Bratři Fossatové spolu se svým dlouholetým přítelem Canekem Floresem jsou v tomto ohledu tvůrci hodně specifičtí a ve své avantgardnosti i dokonalí.
Start roku 2026 se z pohledu nové hudby vydařil. Vyšlo toho opravdu hodně, až se mi ani nechce jmenovat. Stačí kouknout níže na seznam recenzovaných alb.
Jestliže předchozí album „Tempus Veritas“ Angličanů BLACK ORCHID EMPIRE představovalo kontrastní mix různých stylů, od útočných až agresivních poloh blízkých post hardcore přes úderné riffy a rockovou alternativu až k ladným poprockovým melodiím...
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.
Tihle Francouzi hrají přesně tu muziku, která mě baví na konci léta / začátkem podzimu. Atmosférický, lehce zasněný stoner, kterému není cizí ani jedna poloha na škále hrubost - jemnost. Navíc ten syrový undergroundový feeling a překvapení je na světě!
RUNNING WILD měli za svou směšnou image alespoň kvalitní hudbu. Tahle pirátská královna je špatná ve všech směrech. Co čekat od uskupení, které poskládal jeden španělský producent s vidinou zlatého pokladu?





