SUICIDAL TENDENCIES - Suicidal Tendencies
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil...
Na prvé vypočutie je novinka FEAR FACTORY skôr sklamaním. Hudobne i zvukovo sa až nezdravo podobá na dva roky starý „Mechanize“, žiadna zo skladieb nie je vyložene hitová a všetky sú si navzájom podobné a nevybočujú z klasickej mustry...
This is not your average "djenting in the colored room!" NORTHLANE nahrali temný a až na niekoľko prípadov introvertný album, kde má elektronika často rovnocenné postavenie s gitarami a všetko to spolu krásne funguje.
FVCK_KVLT (známy aj z THE WILDERNESS) zhudobňuje zvetrané pivo, zafajčené krčmy o tretej ráno a glosuje o depresii a strate ilúzií. Je to rap s punkovým postojom - špinavý, hypnotický, smutný, občas prekvapivo melodický, ale vždy temný a veľmi návykový.
Na papieri tá zostava môže znieť krkolomne, ale zasnené melódie od Sandersa, čagačaga od Cavaleru a priamočiare pasáže od Puciata do seba perfektne zapadajú. Traja frontmani, jedna kapela. Nový album KILLER BE KILLED bude 20.11. a ja sa teším!
Bez viacerých kľúčových členov, menej obskúrne znejúci, ale fakt dobrí. Takí sú aspoň podľa singlu "Seen It All" MUSHROOMHEAD v roku 2020. Príjemné prekvapenie!
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.