Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Palmface, Napalm, Palm beach, Palmovka, Palma Group a.s., palmovy olej ako aj palma na plazi.
Este tu mohol figurovat cesky Palmsek, avsak po husitskych valkach sa udomacnil pojem Pamlsek, takze ho vyradujem zo skupiny.
A vcul budz bystry, neborak podomnou...
facepalm
Ou, tak toto som nevychytal :) Ďakujem za upozornenie, opravené.
.
Steve Albini s Black Flag neměl nikdy nic společnýho, autor asi měl na mysli jednu z jeho kapel, která se jmenovala Big Black.
Vyzerá to na dobrú kapelu, idem popočúvať :) Skladbu uvedenú v recenzii vlastne poznám z GTA San Andreas :)
Helmet jsem zral, ale nejvice jsem nakonec poslouchal jejich duet s House of Pain, Just Aanother Victim z Judgement Night //;=]
Ako školák som to občas popočúval. Mimochodom aj pri sledovaní tohoto klipu vtedy ešte na MTV som pochopil že tvrdý rock alebo metal sa dá robiť aj s krátkymi vlasmi a v civilnom oblečení .
Příjemný melodický black metálek, který žánrového příznivce určitě neurazí. Pravda, epicky-heroické vsuvky a chorály můj šálek čaje rozhodně nejsou, naštěstí jsou bohatě kompenzovány delšími úseky, kde se kapela nebojí prásknout do koní a hezky zasypat.
A opět tu máme skandinávské chrastění. Při kontrole občanek členů WORMLORD však překvapivě seznáme, že kapela pochází z Finska. I tak slušně navazuje na zavedené švédské tradice, když se presentuje spíše melodičtějším pojetím ve stylu DISMEMBER / CARNAGE.
Minule jsem zde psal, že tenhle tank není v boji moc efektivní. Letos definitivně zamrzl v ledu, zasekla se mu věž a ještě došly náboje. Mimořádně slabá deska, která v žádném případě neodpovídá „hype“, který se kolem FROZEN SOUL před lety rozhostil.
S novinkou se floridský válec řadí do čela deathcore/beatdown pelotonu. Ačkoli si subžánr neklade velké inovační ambice, BODYSNATCHER na to šli chytře a v rámci mantinelů natočili po čertech zábavné, energické a skvěle šlapající album.
Na půli cesty mezi blackem a divadelním výstupem v rozmáchlém dramatickém stylu. Surrealistická koláž zvuků a teatrálně podávaného příběhu, kde se prolínají tklivě atmosferické melancholické smyčcové pasáže s chaotickými výbuchy black metalu.
Pět nokturn, pět podob doom metalu. Tato francouzská kapela ztvárnila různé přístupy k tomuto žánru. Co skladba, to jiné hudební zpracování, jiný druh vokálu, přitom se drží jen mantinelu pomalého melancholického metalu. Neosobité, ale zajímavé.
Balzám na uši v podání švédské kapely přináší výraznou inspiraci SLEEP TOKEN, přesto si zachovává mnohem větší tvrdost. Popová poloha je chytlavá, ale nepodbízivá. Deska je tak progresivní, emotivní i temná zároveň.
Vložit diskusní příspěvek