Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jaké budou desky bez Eda Mundella? Toť otázka, kterou si poslední tři roky asi kladla celá řada uctívačů pekelného rockového stroje MONSTER MAGNET. V podstatě hned po vydání výtečné osmé řadovky „Mastermind“ a po dlouhých sedmnácti letech ohlásil Mundell...
Už nějakou tu sobotu se snažíme referovat o tom, že rok 1993 byl mimořádně silný na emise vynikajících desek. S odstupem dvaceti let je pak zvláště těžké vybrat pomyslného vítěze z momentálně už řádně naposlouchaných a časem ošlehaných kolekcí.
Přestože se by na debutu velšských MANIC STREET PREACHERS „Generation Terrorists“ dala najít nejedna moucha, tak ho lze...
Je tomu skoro dvacet let, co Brian Molko a Stefan Olsdal vybírali název pro společnou hudební akvizici. Tehdy nepřikládali slovíčku PLACEBO žádný hluboký význam a jediným kritériem vlastně bylo...
Tři roky stará sedmá řadovka „Return To Zero“ představila SPIRITUAL BEGGARS jako skutečné mistry v oboru zvaném retro rock.
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.
