Když jsem četl Radalfovu recenzi na demo CALATHEY, dozvěděl jsem se mimo jiné, jak ochotní stále dokáží být někteří z nás. Rozhodl jsem se, že si pravdivost tohoto tvrzení ověřím na vlastní kůži a vytipoval jsem si na internetu několik kapel, které z nejrůznějších důvodů slibovali zajímavý poslech. Ozvali se do jedné všechny, jako první brněnští INNER FEAR. Mnoho recenzentů, redaktorů a všemožných pisálků v poslední době hojně diskutuje nad budoucností a vyčpělostí metalové hudby, zejména pak "starých" temně metalových odnoží (black, doom a řekněme i gothic). Ortel je většinou stejný-jediným možným východiskem je "zavedení" nových proudů, jenž by se opíraly o jiné výrazové prostředky a tak zkázu alespoň na chvíli oddálily. Nejsem přítelem těchto prognóz ani vymýšlení nových pojmů, ve kterých člověk pouze ztrácí orientaci, a které v konečném důsledku mohou vyústit v situaci, kdy bude každá kapela představovat samostatný styl. "Dark metal", jemuž se věnují i mnou zmiňovaní INNER FEAR, patří mezi ty zavedenější, přesto je dobře, že se u nás najde kapela, která není pouhou českou alternativou ke slavnější zahraniční partě. Před pár dny se ke mě kromě tohoto proma dostala i nahrávka podobně zaměřených cizinců GRAVEWORM, měl jsem tedy možnost přímého srovnání a poslech recenzovaného materiálu jsem prokládal právě těmito temnými čaroději. INNER FEAR dopadli při mém "soudu" velmi dobře, jsou tedy dalším argumentem pro všechny, kdož nesouhlasí se zavrhováním české scény.

Samotné promo se skládá ze čtyř více než pětiminutových skladeb, kterým dominuje na jedné straně napjatá atmosféra podporovaná naléhavým vokálním projevem, na straně druhé najdeme i zde melancholické srdcervoucí pasáže, kterým hlasově dominuje Angelina. Obě tyto složky dohromady vytváří mocný kontrast, jemuž nelze než podlehnout. Zvukově se nahrávka řadí k lepšímu průměru, což je vzhledem ke snaze o prosazení co největší dávky atmosféry a s přihlédnutím k faktu, že se jedná jen o promo, celkem slušné skóre. Jednotlivé instrumenty jsou, stejně jako zpěv, podřízeny celkovému dojmu, velkoleposti a opět atmosféře. Vadit nám může místy jednodušší rytmus (ale skutečně jen místy, určitě se nejedná o špatného bubeníka) nebo možná relativní podobnost skladeb, ale tyto výtky vyznívají v porovnání s celkem malicherně. Zabarvenost nástrojů nese jemný nádech doomové podladěnosti doplněné "emperorovskou" roztřepeností, u posluchače tak vyvolává zdání vzdálenosti a odtržitosti, místy hraničící s pocitem méněcennosti. Jestliže kapely jako MY DYING BRIDE, ANATHEMA a MOONSPELL staví svoji hudbu na hře nálad, jsou INNER FEAR do jisté míry jejich následovníky, pro dosažení svého cíle však nepoužívají dnes již otřepané postupy doomových vod, nýbrž se snaží hledat (stejně jako zmiňované kapely již od dob svého vzniku) vlastní prostředky.

Podobné kapely jako jsou INNER FEAR mne svým konáním ujišťují, že soudobý metal má po přežití klinické smrti stále co říct a také ještě spoustu směrů, kterými se rozšiřovat. Zachránci by se mohli stát kapely nové generace, ke které se Brňané řadí, generace, která i přes oblíbené papouškování stále častěji nachází vlastní tvář, té části z nadcházejícího pokolení, která naštěstí stále odmítá vlivy masové kultury.