Po dlouhých dvou letech opět na místě činu. Koronavirová situace nám vzala dva Fluffy, a tak zvědavě okukuju novinky v areálu. Přímo proti vlezu se tyčí velká stage a přijde mi větší než kdykoliv před tím. U vchodu hřímá nějaký noise v PsyTentu, který je zhruba na stejném místě jako v minulosti, ale já mířím v první řadě okouknout nabídku pochutin, protože od oběda je to už pár hodin. Vida, Chilli sin Carne. Další jistota, o kterou se lze opřít. Satyr bistro na svém místě. Ani nestačím strčit do pusy první sousto a v růžku areálu, kde se krčí nejměnší scéna, které se přezdívalo „playfásťácká“, se ozývají první kytary.

Pražská KAFKA (nebo KAFKASTECKOU?) má stejnou pozici jako v NABOSOPOSKLE v roce 2019. Poctivě emařský úvod, který je dnes už jen vzpomínkou na dobu, kdy tyto kapely tvořily výrazné procento na soupisce festivalu. Kapela ušla od svého prvního dema datujícího se o čtyři roky zpátky celkem výraznou cestu po všech stránkách. Jak ve zvuku, tak v barvě vokálů, tak hlavně v aranžích.

Celkově je v jejich tvorbě citelně znát vztah k francouzské emo/screamo škole, a to do té míry, že je prozatím většina jejich textů ve francouzštině. Nicméně poslední zveřejněný track je v češtině a jsem si jistý, že v rámci žánru obstojí. Koncert je parádní, povedl se zvuk, všechno je dobře slyšet, do kostry písniček celkem výrazně promlouvá lehce nakreslená baskytara. Nic nového pod sluncem. Epické zasněné pasáže se lámou do rychlých přímočarých akordovek, nacinkaná kytara do vzdušných, ale dostatečně důrazných riffů. Všechno jak z učebnice francouzského screama. Devadesátková klasika v jakosti, jaká tu už dlouho nebyla. Nádavkem jazzrockové intermezzo.

Pak jdou na řadu BOOST a musím konstatovat, že už jsem je viděl v mnohem lepší kondici. Nejsem si jist, jestli je to personální rošádou v kapele nebo něčím jiným, ale jejich koncert nemá zdaleka takovou razanci, jakou míval třeba před rokem a jakou by metalovým důrazem přiostřený hardcore měl mít. Kytara nezařezává a místy je kapela jako celek trochu rozklížená, takže to zdaleka „nehoupe“ tak, jak by mělo. Možná je celá situace způsobena i odchodem kytaristy Tomáše a původní hudební směr už BOOST není tolik vlastní. V playlistu jsem zaregistroval (zřejmě nové) skladby, které se od původního směřování výrazněji liší, takže snad se BOOST brzy najdou a budou znít sice jinak, ale více přirozeně.

Můj závěr warm-up párty Fluff festu je ve znamení koncertu TERMINATOR X. Bicí, kytara a theremin. Netradiční kombinace. Po prvních technických potížích se daří theremin i zprovoznit, a tak se otevírá cesta k nejzběsilejšímu koncertu dne. TERMINATOR X je jedna z mála kapel, u níž dokážu přimhouřit oko nad absencí baskytary. Oskar táhne svůji kejtru i přes basový zesilovač s basovou bednou, takže má dostatečně robustní zvuk. Koncert založený na ultra-krátkých úderných riffovačkách, jež si s potřebným nadhledem vzájemně předávají powerviolence, punk a fastcore, má potřebný tlak a chaotičnost, která celku dodává šťávu. A tu koncertu dodává i situační pohotovost kapely. Například ve chvílích, kdy bubeníkovi odlétnou paličky. Vrchol setu jako vždy patří saxofonovému sólu, které korunuje zmar kolem. Skvělé zakončení nultého dne.