Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne niečo, čo ma aspoň na moment vytrhlo z recenzentskej letargie, resp. nedostatku chuti písať viac než len jednou vetou aj v zásade slušné veci. Na archivácky profil estónskych BAALSEBUB som však už rok po debutovom albume zaskočil cca raz za dva mesiace, reku „nemáte niečo nové v tejto mizérii?“ Trvalo to skoro šesť rokov, medzitým dvojskladbové demo „to je ono, len chcem viac“, ale v januári vyšlo sedemskladbové EP „Famine“. Nemá ani pätnásť minút, ale aspoň viem, že kapela stále funguje. Aktuálne v trojčlennej zostave Taavi Veidner basa, Tarvi Neemelaik gitary, a bubeník Markus Saar prebral po Aivaarovi Keermanovi aj mikrofón. (Ako to majú naživo, to netuším, ale v posledných rokoch sa s „naživo“ aj tak vrece extra netrhá.)
Po nedobrých skúsenostiach s Ungodly Ruins Prod. sa BAALSEBUB ujali americkí New Standard Elite, to znamená, že kto chcel čítať o vznešenej temnote a preduchovnenom hrôzozle, najneskôr na tomto mieste môže prekliknúť inde. Estónci hrajú najbarbarskejší a najohavnejší brutal death metal, ktorý nerozpráva rozprávky ani nejakým ponurým mládencom nepredáva ilúziu o ich jedinečnosti a nadradenosti. Len pozemské zlo, des a ohavnosti, ktoré páchal a pácha človek, bytosť v jednoduchosti priemeru svojho druhu atavisticky krvilačná, krutosti a nespravodlivosti naklonená tam, kde si myslí, že jej bude odpustené z titulu „práva“ aktuálne silnejšieho/horšieho. Potvrdzujú svoju pozíciu estónskych učeníkov BRODEQUIN plus ostatných bánd spomenutých v recenzii na debut, v porovnaní so súčasným zvukom učiteľov je ten ich výrazne bohapustejší, viaceré pasáže vyznievajú až odľudštene apokalypticky. Zverský náklep hnaný vpred plechovým rytmičákom ukrýva za hrsť zvrátených harmónií, zvoľní ho niekoľko slamovaček a vokály sú správne obludné. Ak by pomer kanálnych hĺbok a vyšších „pterodaktylov“ bol prehodený v prospech tých druhých, vec by to pokazilo, takto je však všetko ako má byť. Konzumentovi bežného death metalu bude táto zbierka pripadať ako retardovaný rachot a tak to má byť, tak to je správne, dá sa však počuť, že do budúcnosti sa kapela nemusí báť rozvinúť niektoré svoje nápady aj na tri minúty.
BAALSEBUB sú späť, aby pripomenuli, že vo fínskych krajoch od Uralu k Baltu a až do Laponska ťažko hľadať ukrutnejších kováčov smrti.
Skladby
1. Famine
2. Public Flaying of the Martyr
3. Torquemada
4. Scavenger's Daughter
5. Limits of the Body
6. Decapitation Under Guillotine
7. Heretic's Fork
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.