OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ronnie James Dio byl jednoznačně jedním z největších umělců, kteří kdy psali dějiny heavy metalu. Malý vzrůstem, ale veliký (a co veliký, klidně můžu napsat převeliký) zpěvem, jímž se nesmazatelně zapsal do miliónů srdcí jeho věrných posluchačů a ozdobil alba takových veličin, jakými byli (či ještě stále jsou) RAINBOW, BLACK SABBATH anebo jeho vlastní kapela s eponymním názvem DIO. A také nejznámější popularizátor gesta vztyčeného ukazováčku a malíčku coby „ďábelských rohů“, což jej v očích mnohých metalistů na stupnici zásluh o heavy metal jistě povýšilo ještě o stupínek výše.
Proto by si jistě zasloužil biografii hodnou jeho jména, takovou, po jejímž bleskovém dočtení, od nějž se čtenář nemůže odtrhnout ani na chvíli, si po konečném zaklapnutí knihy pro sebe řekne: „uff, to tedy skutečně byl člověk!“. Jednu z nich v českém překladu před nedávnem vydalo agilní domácí nakladatelství Metalgate a jistě tak chvályhodně vyplnilo mezeru, kterou zdejší trh trestuhodně trpěl. Americký autor James Curl (který má za sebou podobnou knihu třeba o DOKKEN) v ní na nějakých 180 stránkách shrnuje Diovu kariéru a zřejmě si dělá ambice na přesně takovou biografii, jakou jsem před chvílí popsal. Bohužel se však z ní takový pocit úplně přesně nedostavuje.
Je nicméně otázkou, co je vlastně v tomto „českém“ případě na vině. Zda čistě autorovo pojetí knihy nebo na to má vliv i překlad. A zde si dovolím přisoudit jisté „mínusové“ body také autorovi českého překladu, který je, jak to jen co nejlépe vyjádřit… prkenný. Ano, to bude jistě to nejlepší vystihnutí dojmu, který si z knihy v češtině odneste. Ten překlad jako kdyby byl formálně naprosto v pořádku, ale absolutně postrádal zasvěcenou duši či pravé heavymetalové cítění. A tak je prostě, ano, prostě prkenný. Za všechny zmiňme třeba větu z kapitoly o prvním Diově angažmá u BLACK SABBATH: „S Ronniem se v kapele objevila nová dynamika a nový pocit smyslu, které znovu vzpružily jeho nové kolegy“. Naoko to smysl dává, jistě, ale chcete takovouhle větu opravdu číst v biografii Dia? V pasáži pojednávající o vzniku alba „Heaven And Hell“? Myslím, že opravdu ne.
Takových otazníků jsem si během čtení položil mnoho. Hlavní zásluha za podobu celé knihy nicméně leží na bedrech autora originálu a i v tomto případě jsem se musel podivovat. Především pak nad jeho zbytečnou strohostí a kolikrát až jakýmsi bibliograficky minimalistickým pojetím celé knihy, prosté daleko více šťavnatých historek „ze života“. Ovšem jakási souběžná „advokátní“ Curlova činnost, v jejímž rámci mnohá z alb pozdější Diovy diskografie (navzdory obecnému mínění publicistické obce) opakovaně obhajuje podobnými výrazy a frázemi v tom smyslu, že kapela „vydala desku a ta nezaznamenala moc velký ohlas, nicméně s postupem času jí víc a víc fanoušků dalo šanci a nakonec si jí oblíbilo“, ta mi také stále nejde moc na rozum.
Na druhou stranu je nicméně fakt, že podstatné okamžiky Diovy hudební cesty kniha zaznamenává poctivě a důsledně (ještě aby také ne, chce se mi k tomu uštipačně dodat), a jsou v ní kolikrát i místa, v nichž dokáže být v jistém smyslu naučná. Tady mám na mysli třeba nesmírně zajímavé pasáže o odchodu Viviana Campbella z DIO během vzniku alba „Sacred Heart“ jen kvůli tomu, že jinak vždy vysoce džentlmensky a charakterně popisovaný Dio nebyl schopen dostát svému slibu z časů založení kapely a po druhém úspěšném albu se se svými spoluhráči začít dělit o zisky rovným dílem. Tomu se říká slušná kaňka na profilu a samotného zpěváka to jistě staví do trochu odlišného světla, než v jakém jsme byli zvyklí ho vídat.
Navzdory tomu však James Curl stále zůstává těsně za půlí cesty k tomu, co pořádná a opravdová biografie muzikantské hvězdy má obnášet, jak jsem již výše naznačil. Tedy především tučné, vlastně až málem napínavé čtení plné zákulisních historek a objektivních historických postřehů, možná i komentované dobovým tiskem, protože ten kolikrát objektivitu zaručuje nejspolehlivěji. V tomto směru tedy „Ronnie James Dio – životopis heavymetalové ikony“ poněkud pokulhává. Že je ale jediným (alespoň pokud je mi známo) dosavadním překladem knižního shrnutí životního příběhu jedinečného Ronnieho Jamese Dia v češtině, musíme mu to nejspíš (prozatím) prominout.
Ronnie James Dio byl jednoznačně jedním z největších umělců, kteří kdy psali dějiny heavy metalu, a proto by si jistě zasloužil biografii hodnou jeho jména. Tahle to však nejspíš není.
6 / 10
Vydáno: 2021
Vydavatel: Metalgate
Autor: James Curl
Žánr: Biografie
Překlad: Aleš Ondráček
Vydáno: 2021
Vydavatel: MetalGate
Počet stran: 217
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-907797-4-7
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.