Pamatujete deathcore? Takový to, když se metalcorové kapely snažily hrát s deathovou přísností? Pamětníci určitě ví. Že je to dávno? Existuje ten žánr ještě vůbec? Existuje. A má pár vskutku dobrých nových kapel. Jen mi přijde, že tomu už nikdo neříká deathcore, jakoby to slovo chytilo prašivinu. Tahle bandička z kentackého Oldham County ale nehraje nic jiného. Metalcore s velmi častými příměsemi moderního death metalu a hlavně pak nepřeberného množství beatdownů a breakdownů.

KNOCKED LOOSE mají za sebou dvě velká alba. To, o kterém si budeme povídat dnes, lze vzhledem k délce označit jako EP. Dá se ale říci, že právě tato jejich deska vzbuzuje více rozruchu, než obě plnohodnotné desky. Důvodem rozruchu je jednoznačně koncepčnost alba, ke kterému existuje jednadvacetiminutový videoklip. Ten mi v některých ohledech dává vzpomenout na vizuální skvosty, jenž vznikaly k prvním třem albům TOOL. Příběh smrti, zkázy a smutku začínající tragickou autonehodou vás provede celým EP a po vizuální stránce jsem už dlouho neviděl zajímavější projekt. Celý vizuál dlí na ramenou talentovaného Magnuse Jonssona, který si udržuje velmi specifický styl černobílé animace. Pokud byste chtěli zalovit v paměti a vytáhnout po létech na světlo některé jeho dřívější projekty, tak určitě zkoukněte klip „I Am Colossus“ od MESHUGGAH nebo „Usurper“ od KORONAL.

Oproti minulé tvorbě kapely se dá říci, že KNOCKED LOOSE jsou hutnější a více nekompromisní. Beatdowny tu mají nehoráznou sílu a tlak. Díky dvěma kytarám jde kapela naproti i nervózním melodiím a zefektovaným pazvukům, které se zdvihají vysoko nad spodní valivé vlny, jež tvoří základ jejich tvorby. Mnohé riffové modely by bylo možné považovat za klišé už před více jak deseti lety. Slyšeli jsme to mnohokrát. A já si nejsem jist, jestli se mi to líbí proto, že by se mi po tomto štýlku tak stýskalo, nebo to prostě KNOCKED LOOSE dělají tak dobře. Asi trochu od obojího. Je v tom trochu prvoplánovosti, ale také dost z dobře zvládnutého řemesla a parádně funkčních riffů, které budou v moshpitech způsobovat berserkerovou mánii z létajících pěstí a kopaček.

Jestliže na desce „A Different Shade of Blue“ byl naprosto skvělým hostem Keith Buckley z EVERY TIME I DIE, tak zde je ke slyšení Matt King z PORTRAYAL OF GUILT. Jeho hlas funguje ve skladbě „God Knows“ naprosto famózně a dodává jí atmosféru, jakou jsem u podobně laděných žánrovek necítil už hódně dlouho. Celé EP „A Tear In The Fabric Of Life“ se po všech stránkách povedlo. O produkci se opět postaral Will Putney, který ošetřoval už jejich poslední desku a producentsky je podepsán pod více jak stovkou parádních alb. Mimo jiné dělal i poslední EVERY TIME I DIE, když už jsem je před chvílí zmínil. KNOCKED LOOSE mají na desce vše, co potřebují. Potřebnou dravost i hutnost, ve které vyniknou hluboce posazené riffy vedle nervózních vyhrávek. Bryan Garris, který je poslední dobou velmi žádaným hostem od jiných kapel, tu má přesně tu maniakální polohu hlasu, která mu sluší. A že je to deathcore? No jo, ale jakej!