BEHÖLDER - In The Temple Of The Tyrant
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlépe hodnocený film roku 2021? Vezměte trochu „Matrix“, pozdně osmdesátkové béčko „Jsou mezi námi“, „Lego příběh“, „Truman Show“ a poslední „GTA“. Protřepat, nemíchat. To je všechno. Tak málo nám stačí na nejlepší film? Opravdu poslední dva roky tak mocně obrousily naše nároky na filmy? Ne. „Free Guy“ je prostě dobře udělaná zábava, kterou si užijí i ti, co nehrají počítačové hry. Pokud hry hrajete nebo sledujete letsplaye na youtube případně streamy na Tiwtchi a užijete si to dvojnásob, protože se ve filmu mihnou i největší osobnosti této scény.
Když jsem viděl první trailery, měl jsem pocit, že to bude další hloupá splácanina na téma videohry. Od filmu jsem očekával rozpadavost, chabý příběh a nesouvisející sérii fórků, které budou fungovat jen na velmi specifickou skupinu diváků. „Free Guy“ překvapil hlavně tím, že je v něm téměř všechno a kupodivu to není tak překombinované, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je tu přestřelená akce, spousta humoru, lovestory a i nějaké to moralizující poučení.
Vše se točí kolem NPC postavy ve hře. Pro ty, co neví, co je „enpísíčko“, tak jde o zkratku „non playable character“, tedy taková ta paňáca ve hře, za kterou nemůžete hrát. Něco co zabijete, okradete nebo jen minete na ulici. Tuto hlavní figurku, která se jmenuje prostě „Guy“ hraje Ryan Reynolds a právě na jeho hereckých vlastnostech je film vystavěn.
Celý příběh je založen na tom, že jedna naprogramovaná postavička ve hře, ve které se míchají reální hráči s NPC, se začne chovat nestandardně. Jakoby si začala uvědomovat sama sebe. Do hry vstupují i dva autoři jeho „kódu“, zlý korporát, který se snaží ze hry vymáčknout co nejvíce peněz, i otázky typu co mezi herním světem a tím venku je nebo není reálné. „Free Guyovi“ se tak do čistokrevné zábavy daří propašovat několik hlubších myšlenek, nad kterými dumám doteď.
Jedním z hlavních charakterů je město samotné. Je zajímavě rozděleno na to, jak ho vidí NPC, jak ho vidí hráči ve hře a jak ho vidí hráči v reálném světě. Právě tato rozdílnost světů je jedním z hlavních pramenů humoru, kdy na pozadí máte možnost vidět nepřebernou přehlídku herních situací, které budete důvěrně znát, odkazů na hry od Fortnite po GTA i parádně vypointovaná popkulturní i gamerská camea. Freecity, město kde se celá hra odehrává, je hřištěm, které je velmi silně protkáno všemožnými herními vtipy. Jsem si jistý, že si film užijí i lidé, kteří k hernímu světu nikdy nepřičichli. Všechny ty časté herní fórky se dají chápat jen jako jakýsi bonus pro hráče. Základní příběh je totiž založen na jiných pilířích, které jsou celkem dobře vysvětleny. Například hlavní záporák filmu ve své podstatě představuje všeobecnou korporátní nenažranost a ačkoliv není nijak plastickou postavou, film to v tomto případě nijak neochuzuje.
Je tady pár scén, při kterých kroutíte hlavou, cože to na vás tvůrci vlastně zkouší, ale díky tomu, že atmosféra celého filmu je tak výrazně „přestřelená“, to vůbec nevadí. Ačkoliv „Free Guy“ neodkazuje na nějakou konkrétní hru, už teď mohu konstatovat, že jde o nejlépe zpracovaný „herní film“ ever. Všechny ty Mortal Kombaty, Doomy nebo Assasins Creedy se mohou poučit v tom, že jde udělat gamerský film, který je ryzí zábavovkou, jenž má několik vrstev a není úplně tupá.
„Free Guy“ je rozhodně překvapení. Shawn Levy, který většinou stojí za naprosto průměrnými rodinnými filmy a jeho nejsvětlejší chvilkou byla účast na Stranger Things, dokázal vytvořit film, který přemostil neherní svět a gamery v jednom velkém výbuchu nekomplikované hravosti.
Film, který přemostil neherní svět a gamery v jednom velkém výbuchu nekomplikované hravosti.
7,5 / 10
USA, 2021, 115 min
Režie: Shawn Levy
Scénář: Matt Lieberman, Zak Penn
Kamera: George Richmond
Hudba: Christophe Beck
Hrají: Ryan Reynolds, Jodie Comer, Joe Keery, Lil Rel Howery, Taika Waititi, Utkarsh Ambudkar, Britne Oldford, Owen Burke, Matty Cardarople, Alex Trebek, Michael Tow, Tait Fletcher, Camille Kostek, Aaron W. Reed, Chris Evans, Hugh Jackman, Dwayne Johnson, Tina Fey, John Krasinski, Lara Spencer, Channing Tatum
Produkce: Shawn Levy, Greg Berlanti, Ryan Reynolds, Adam Kolbrenner, Sarah Schechter
Střih: Dean Zimmerman
Zvuk: Paul Massey
Scénografie: Ethan Tobman
Masky: Angela Marinis
Kostýmy: Marlene Stewart
Vyleštený a vytunený Ryan Reynolds ako "Chlápek v modrém." Je to teda Andílek a nebo Debílek???
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.