Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Scenérie z obalu minulého alba „The End Of Chaos“ se příliš nezměnila, jen Flotzilla (nebo, chcete-li, mořská příšera Flossie) se na novince „Blood In The Water“ potopila do vody, v níž předtím stála po kolena. Teď je z ní jen těsně nad hladinou vidět její vrchní část, z níž pozorného diváka nejvíce upoutají sytě oranžové oči jiskřící zlověstnými ohníčky. Co jí k tomu pohnulo se lze jen dohadovat, ale skoro to vypadá, že už nechtěla snášet všechen ten smutek a zmar hořícího světa z oné scenérie za ní a zkusila se (možná trochu naivně) před nimi schovat právě ve vodě. A možná, možná vlastně utrpěla smrtelnou ránu, díky čemuž jí došly síly a do oné vody prostě klesla. Přinejmenším tu krev ve vodě z titulu alba by to nakonec vysvětlovalo.
Také v současném světě je smutku a zmaru tak moc, že inspirační studnice arizonské thrashové stálice FLOTSAM AND JETSAM, jež si potrpí na ne právě veselá témata, zřejmě nemá šanci vyschnout. A když se vnímavý posluchač zaposlouchá do písní novinky, zjistí, že v roce 2021, s covidovým přízrakem stále v zádech, je to opravdu ultimativní thrashová sbírka.
„Horror, you see the numbers and the world has reached it's end... the end. Dying, as the people spread like locusts on the land... this land“ („Too Many Lives“)
„Blood In The Water“ je jako drtivá rána do zad, kterou vám kdosi vyrazí dech a zároveň důrazně připomene, že rozhodně nejste nesmrtelní. Že vás trápí stovky bolístek, které samy o sobě mnoho neznamenají, ale když se spojí v jeden celek, může být opravdu zle.
Thrash metal jako forma vyjádření má jistě své limity, za něž se mnozí (podobně jako v jiných stylových vodách) nedostanou. Ani noví FLOTSAM AND JETSAM za ně nejdou, ale ve vytýčených hranicích se za využití manipulačního prostoru skutečně do posledního milimetru pohybují s grácii sedmatřicetiletého borce, co má na kontě třináct albových záseků a rozhodně ví, co se v thrashových vodách sluší a patří, případně jak toho dosáhnout. V těžkých a dusivých hymnech tak naplno využívají veškerého potenciálu, který jim byl dán, včetně citu pro určující refrény s melodiemi, co vám ve spojení s nezaměnitelným vokálem Erica A. K. dokonale zamotají hlavu.
Nástup více jak padesátiminutového alba je proto nesmírně silný (titulní skladba a „Burn The Sky“), ale rozhodně to neznamená, že by později mělo dojít na nějaké ředění produkce. Na to tady (a teď) není místo a kapela se až do úplného konce nahrávky zdá být v nejlepší formě od alba „The Cold“. V „A Place To Die“, „The Walls“ a „Cry For The Dead“ vám sevře hrdlo silou medvědí, v „Too Many Lives“ a „Seven Seconds 'til The End Of The World“ způsobí další riffové závratě a třeba v „Grey Dragon“ zase vysekne melodii z kategorie nezapomenutelných. Vskutku, komplexně působivé.
Čerstvá krev je proto, zdá se, cítit nejen ve vodě, ale i v žilách samotných FLOTSAM AND JETSAM. A jak tepe!
1. Blood in the Water
2. Burn the Sky
3. Brace for Impact
4. A Place to Die
5. The Walls
6. Cry for the Dead
7. The Wicked Hour
8. Too Many Lives
9. Grey Dragon
10. Reaggression
11. Undone
12. Seven Seconds 'til the End of the World
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.