Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je úžasné sledovat, jak tato bristolská naděje dospívá a zraje. Začínali jako emo-violence hardcore kapela, která měla v některých místech až grindcoreový tlak. Aktuální album má mnohem blíže k postrocku, než ke grindcore. Neandrtálskou agresivitu u SVALBARD postupem času stále více nahrazovala melodičnost a nastoupili cestu, která je vede k epickým screamo kytarovkám.
Občas mám pocit, jako by se britská grindcoreová kapela snažila hrát covery od ENVY. SVALBARD pozvolna nahrazují syrovost kytarovou výpravností. Na předchozích deskách působili v měkčích pasážích poněkud ploše a jalově, ale stále více mě přesvědčují o tom, že je pro ně postupné měknutí tou správnou cestou, se kterou se již naučili pracovat.
Zpěvačka a kytaristka Serena Cherry, kolem které je kapela soustředěna, mnohem častěji sahá k čistým zpěvům, byť se sluší říci, že ty řvané mají stále ještě výrazně navrch. S tím jde ruku v ruce i rozvolnění kytar, které se snaží méně drtit, ale o to více čarovat s atmosférou skladeb. V tomto ohledu SVALBARD častěji používají "delay" efekty pro patřičné rozevření melodických linek kytar a jsem přesvědčen, že pokud udrží směr, který nasadili, dospějí zanedlouho v těch nejvzdušnějších fragmentech své tvorby až někam ke zvuku shoegaze kapel.
Stále tu je ale znát, v jakém prostředí se kapela zrodila. Mnoho míst na albu si drží hutnost i za přispění bicí soupravy Marka Lilleyho, jemuž nedělá problém patřičně sešlápnout pedál plynu. Tu energii nezastavíte, a to je další stránka současné tvorby. SVALBARD se nikterak neuzavírají před svojí minulostí a dokáží se v mžiku změnit v nelítostnou hardcoreovou bestii. Dá se vlastně říci, že žánrové hájemství, ve kterém se kapela pohybuje, se neustále zvětšuje, snaží se úspěšně zkoušet nové věci, ke kterým vždy tak trochu tíhli, ale současně se nepokouší odříznout své kořeny.
Nakonec bych rád zmínil i téma třetí dlouhohrající desky SVALBARD, jež je nalito do textů. Je možná ještě osobnější, než by se mohlo zdát. Tématem je domácí násilí a to hlavně proto, že zpěvačka Serena si jím sama prošla.
1. Open Wound
2. Click Bait
3. Throw Your Heart Away
4. Listen to Someone
5. Silent Restraint
6. What Was She Wearing?
7. The Currency of Beauty
8. Pearlescent
Diskografie
When I Die, Will I Get Better? (2020) It's Hard To Have Hope (2018) Discography 2012?-?2014 (2016) One Day All This Will End (2015) Gone Tomorrow (EP) (2015) Svalbard (EP) (2012)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.