Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chcete pirátský metal? Jakože opravdu PIRÁTSKÝ a METAL? Pak zapomeňte na skotské ALESTORM, tedy alespoň momentálně. Už to platí nějaký ten pátek a jejich nejnovější, v pořadí šestý albový zápis „Curse Of The Crystal Coconut“ jejich odklon od původně (snad někdy) vážně míněného metalového přístupu potvrzuje jako rázný štempl horlivého úředníka finančního úřadu žádost OSVČ o kompenzační bonus.
„If you see an alligator, In your refrigerator, You better say see ya later, Or you might end up dead“ („Chomp Chomp“)
A co zbylo? Řekl bych, že kolikrát celkem solidní, veselý folk metal, definitivně nijak vážně myšlený, vezoucí se na aktuálně módní vlně „veselého pirátství“, kterou, koneckonců, tahle dnes již mezinárodní sebranka vlastně sama tak nějak rozpoutala. A při vědomí „formy“ kapel je následujících (jako třeba té s všeříkajícím názvem RUMAHOY), je myslím na místě ALESTORM vyzdvihnout a pogratulovat jim k navýsost smysluplné produkci.
Christopher Bowes za svými klávesami to ostatně má v žilách a vymyslet slušný melodický metalový motiv mu nikdy nečinilo zásadní potíže, vždyť si vezměme třeba, kam až to dotáhnul s původně bočním projektem GLORYHAMMER. Pravda, trochu si to asi nesjpíš poslední dobou rozházel s původními obdivovateli ALESTORM, ale na druhou stranu se množina úplně všech jeho fanoušků dozajista rozrostla. Vždyť kdo by si rád na tom letním festivalu trochu nezaskotačil s pivem v ruce, že ano.
Ale abych to nezlehčoval. Střízlivou optikou viděno je „Curse Of The Crystal Coconut“ metalovou všehochutí, neskrývající snahu o nijak komplikovaný přístup k věci a sázející na veselou mysl, rozličné melodie rozličnými nástroji servírované a sem tam i pořádný kytarový riff, který sem nakonec stále ještě patří. Občas to trochu připomene právě vzpomínané GLORYHAMMER, ale na to už je tam toho kovového jaksi méně, takže povětšinou je to prostě ALESTORM se svým typickým vyzněním, ohlodaným (a odhaleným) kolikrát až na kost.
Navíc se zde, na rozdíl od předešlé studiové nahrávky „No Grave But Sea“, sešlo poněkud více zapamatovatelných motivů, a tak album skutečně funguje jako výborný soundtrack k „moderní“ pirátské párty, na níž teče chlast proudem, všichni nosí úsměv od ucha k uchu a slova jako kurděje, hlad a smrt tam nemají co dělat. Obzvláště vypečené jsou v tomhle směru neodolatelně diskotéková „Tortuga“ s přidaným rapem hostujícího kapitána Yarrface, mainstreamová tutovka „Pirate Metal Drinking Crew“ a druhé pokračování někdejšího vtípku (z alba „Sunset On The Golden Age“), epicky rozmáchlá „Wooden Leg Pt. 2 (The Woodening)“, v níž přímo zazáří učebnicové Atari sólo.
Ale pozorný posluchač si jistě vybere i jinde, pokud se ovšem poveze na stejné vlně, jakou teď ALESTORM sjíždějí na svém kovovém surfboardu. A že takové svezení není nic těžkého, není vlastně ani „Kletba křišťálového kokosu“ vůbec špatným albem.
1. Treasure Chest Party Quest
2. Fannybaws
3. Chomp Chomp
4. Tortuga
5. Zombies Ate My Pirate Ship
6. Call Of The Waves
7. Pirate’s Scorn
8. Shit Boat (No Fans)
9. Pirate Metal Drinking Crew
10. Wooden Leg Part 2 (The Woodening)
11. Henry Martin
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.