Ani jsem nedoufal, že TOMÁŠ PALUCHA dokáže přeskočit laťku, kterou definovala jejich minulá deska „Guru“, ale stalo se. Novinka je zcela jiná, než by člověk očekával. „Guru“ byla barevná kolekce, kdy každé skladbě silně vtiskával charakter host, který se na ní spolupodílel. „Čaro“ je na hosty chudší, ale o to je sevřenější a lépe funguje jako celek. Pomáhá tomu i ustálení sestavy, která se rozrůstá o další pevné členy. Krom dvou základních kamenů, Tomáše a Paluchy, do pevného jádra můžeme počítat i Regála za bicími a Tomáše Vondru z ORIENT a LAVRY.

A ačkoliv je žánrový prostor, na kterém se deska pohybuje, o něco menší, než minule, v tomto případě to vůbec nevadí. Doménou nového TOMÁŠE PALUCHY jsou náladové kompozice, které stojí někde mezi post-rockem a epickou scénickou hudbou.

Prim hraje, stejně jako v minulosti, spolupráce kytaristů, mezi kterými je téměř hmatatelná tvůrčí chemie. Linky se skvěle doplňují a tvoří poetické plochy, které jsou nabité dějem a emocemi. Párkrát jsem si vzpomněl na, pro mě nesmrtelnou, „Gaze“ od THEMA ELEVEN i na Morriconeho. A když už jsem tu ex-kapelu Honzy Tomáše vzpomenul - jestli se o THEMA ELEVEN říkalo, že jsou temný apokalyptický hardcore, tohle je apokalyptický post-rock. Jistou mytičnost má v sobě i základ a kořeny desky. Jméno třetí skladby odkazuje na unikátní čarodějnický dokument HÄXAN z roku 1922, který je jedním z nejzářivějších klenotů staré švédské kinematografie. Vzhledem k tomu, že TOMÁŠ PALUCHA hráli živý doprovod na jeho promítání, je tu přímá linka jak na jednotlivé motivy, tak na název alba.

Čtěte také: TOMÁŠ PALUCHA - Guru / recenze

„Čaro“ si rádo hraje s repeticemi, rozvíjením motivů a kapela si moc dobře uvědomuje, že i z minimalistického motivu lze při variování vymáčknout emoční uragán. Nejvýraznějším elementem mimo kapelu je Tim Remis (SWEET COBRA), který svou kompozicí desku uvozuje a zakončuje a právě závěrečná skladba „Romulus“ je skvělým příkladem toho, jak jde prostým dynamickým pohupováním na pár nápadech udělat epický skvost. A když jsme u těch hostů, krom občasného mluveného slova jsou nepřeslechnutelné i šetrně používané ženské vokály, o které se postarali Markéta Štechová a Barbora Zelníčková. „Čaro“ je zatím nejzajímavější letošní domácí deskou, která plave (nejen) v postrockových vodách.