Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhly téměř čtyři roky a člověku se ani nechce věřit, že je to skutečně tak dlouho, co vyšlo „debutové“ album „Unleash The Fire“ amerických RIOT V. Jenže čas je zkrátka konstantní veličina, které – slovy skladby „Black as Time“ slovutných CANDLEMASS – je úplně ukradené, co si myslíme my. A tak třebaže dojmy ze skladeb jako „Ride Hard Live Free“, „Take Me Back“ či „Until We Meet Again“ jsou ještě stále velmi živé a silné, uběhlo opravdu tak moc měsíců, po kterých jsme toho o těchto Američanech moc neslyšeli.
Proč je v předcházejícím odstavci slovíčko debut umístěno v uvozovkách, nemusím nejspíš sáhodlouze vysvětlovat. Po smrti Marka Realeho, muže, který stvořil a v podstatě „byl“ RIOT, v roce 2012, se zbytek kapely rozhodl pokračovat s novými spoluhráči a z úcty k jeho osobnosti si vetkl do názvu kapely navíc „V“. No a vydal zmíněné album, jež bylo tou nejlepší možnou reakcí na ztrátu obrovské hudební osobnosti a zároveň poctou všem těm rokům, kdy vedl RIOT vstříc světlým zítřkům a heavymetalovým dálavám.
„Angel´s Thunder, Devil´s Reign Heavy Metal Runs Through My Veins.“
Jak napovídá i refrén čtvrté skladby v pořadí „Angel´s Thunder, Devil´s Reign“, na novince „Armor Of Light“ není skutečně nutné hledat nic jiného, než poctivý těžký kov, častokrát s vymazlenými melodiemi a nebetyčnými výškami Todda Michaela Halla za mikrofonem. Vzor jedineční RIOT, samozřejmě, neboť skladatelský proces stále leží na bedrech někdejších Realeho souputníků Dona van Staverna a Mikea Flyntze, a to je zkrátka jasně slyšet (nepamětníkům na to konto doporučuji i znovu nahraný bonusový šlágr „Thundersteel“).
Oproti „Unleash The Fire“ se toho tudíž mnoho nezměnilo a kapela jede velmi solidní rychlostí (na pomalé skladby zde nevsázejte) po přehledně vyrýsované přímce z těžkého kovu, tu a tam jen lehce šmrnclé hard rockem, k němuž RIOT v minulosti rovněž tíhli. Povedený je zejména úvod alba, neboť až někam k „Burn The Daylight“ (mimochodem, zrovinka pěkně hardrockově načichlý štych) či „Heart Of A Lion“ (s opravdu úsměvným textem – schválně, o kom si myslíte, že asi tahle skladba je?) nemá posluchač příliš šancí k vydechnutí, jak moc a jak mocně to na něj RIOT V vybalí. Dále už je to pak na přeskáčku, jednou se v kovovém hledáčku blýská, až oči přecházejí (nádherně odlehčené vyznání „San Antonio“), jednou to v něm zase naopak téměř skomírá tuctovostí a nezajímavostí (paradoxně titulní skladba nebo „Raining Fire“) a ze všeho nejvíc to je tak napůl mezi oběma těmihle protipóly.
Myslím, že objektivně toho snad ani po RIOT V aktuálně nemůžeme chtít více, než „Armor Of Light“ přináší, obzvlášť když toho samozřejmě není zrovna málo a převažuje to pozitivní. A tak zbývá už jen dluh na poli živých vstoupení, který by snad už konečně měla kapela přijet splatit i k nám při příležitosti podzimního předskakování německým PRIMAL FEAR. Což je mimochodem pořadí postavené na hlavu, ale nebuďme pro začátek zbytečně nenasytní – Synové lachtana nám to, věřím, bohatě vynahradí.
1. Victory
2. End Of The World
3. Messiah
4. Angel´s Thunder, Devil´s Reign
5. Burn The Daylight
6. Heart Of A Lion
7. Armor Of Light
8. Set The World Alight
9. San Antonio
10. Caught In The Witches Eye
11. Ready To Shine
12. Raining Fire
13. Unbelief
14. Thundersteel
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.