Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doyle Wolfgang von Frankenstein drtil struny v patrně nejslavnějším období horror - punkových MISFITS, aby přes pár projektů a návratů do domovské kapely nakonec nastartoval projekt DOYLE, kterého se drží posledních pět let. Za mikrofon se postavil Alex Story (z CANCERSLUG nebo GORGEOUS FRANKENSTEIN - což je mimochodem jeden z oněch výše zmíněných projektů charakteristicky zmalovaného kytaristy) a ústřední dvojici v aktuální sestavě doplnili Brandon Strate a Alex Murff.
Jejich druhé album pod hlavičkou DOYLE, „As We Die“, zůstává svým přístupem věrno hororově - grotesknímu pohledu na svět, stylově se však od punku odychluje spíše k metalu a hard rocku. A pokud byl ve tváři MISFITS groteskní škleb, „As We Die“ se na můj vkus bere možná až příliš vážně. Jestli někde zůstalo zvrácené uchechtnutí, je hodně, hodně schované. Na první poslech chytnou hymny typu „Run For Your Life“ s klenutým refrénem („Run For Your Life“, „Fight For Survive“, „Your Only Hope Is To Die“) nebo valivá „We Belong Dead“, ale to je vpodstatě bohužel to jediné, co hlouběji utkví v mysli. Doyle Wolfgang von Frankenstein sází jeden těžký riff („Witchcraft“) za druhým, přeci jen ale není natolik stylově specifickým kytaristou, aby byl schopen vytvořit něco skutečně svébytného a zapamatovatelného, něco, z čeho by si posluchač pověstně sedl na zadek. Tady hraje solidně, riffy koření možná až příliš častým použitím toho samého flažoletu, ale...
Album příjemně zavání osmdesátkovým odérem (ale baleným do současné zvukové hutnosti), solidně baví, ale nestrhne. Dobře funguje jako kulisa k práci, nemá však tu sílu, aby od práce dokázalo vyloženě vytrhnout. Spíše je to v tomto případě naopak: vyžaduje větší námahu se na poslech „As We Die“ soustředit a nenechat se rozptýlit vším možným. Pro početné fanoušky MISFITS je to samozřejmě povinnost. Jen je třeba se připravit na to, že na něm moc z oblíbené kapely nenajdou.
DOYLE se sice zuřivě snaží navázat na odkaz MISFITS, bohužel však marně. Jejich snaha tak v konečném důsledku vyznívá spíše jako snaha ždímat peníze ze slavné značky, než nesení slavného praporu dále až do dnešních časů.
1. Kiss Me as We Die
2. Beast Like Me
3. God of Flies
4. Run for Your Life
5. Darkside
6. Witchcraft
7. King of the Undead
8. Virgin Sacrifice
9. We Belong Dead
10. Show No Mercy
11. Dark Gods Arise
12. Blood on the Axe
13. Night of Sin
Diskografie
As We Die (2017) Abominator (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Monsterman Records Stopáž: 45:54
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.