Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakouský label Napalm Records se v poslední době rozhodl sklízet javorový sirup po kýblech. Jak jinak si vysvětlit, že v rozmezí několika týdnů vydal alba dvou kanadských heavy/power metalových kapel, v jejichž čele stojí žena. Pokus o poslech prvního z nich ukončila moje skreč ve třetím setu. KOBRA AND THE LOTUS je prapodivný marketingový hybrid – vydavatelství pase v zásadě tuctovou metalovou kapelu převlečenou do hávu atraktivního především pro věčně nasrané a podmračené teenagery, kteří rádi dávají najevo prefabrikované pohrdání světem. Ze stupidních textů si občas dělají legraci dokonce i její zastánci.
Podobný osud potkal i krajiny UNLEASH THE ARCHERS, když před dvěma lety vydali desku "Time Stands Stills". Ta sice našla v kruhu power metalistů zastání, ale nad absurdními texty se drbali na hlavě i jinak shovívaví posluchači. S novinkou "Apex" se situace částečně mění. Kapela vsadila na konzistentní fantasy koncept inspirovaný podle všeho Hrou o trůny a navzdory trochu legračním malůvkám ve tvářích, které prezentuje v klipu, působí stylizace poměrně seriózním dojmem (v intencích žánru, samozřejmě). Co ale ohromí hned v prvních vteřinách, je zvuk a produkce vzešlá z osvědčených dánských Hansen Studios. Skvěle poskládaný nástup nástrojů, stupňovaný atak bicích a... moment? Tohle nezní jako power metalová betonová tvárnice, kterou vám někdo dělem vystřelil do zvukovodu! Napalm Records a dynamický rozsah snesitelných 9? OK. Perfektně čitelné detaily, prostorný, vzdušný, ale stále patřičně ostrý sound, který vám umožňí kochat se instrumentálními kudrlinkami i v natlakovaných pasážích.
Příjemné zaujetí zvukem popravdě trochu převládá nad samotnou hudební náplní otevíráku "Awakening", ačkoli ani ta není nijak ostudná. Trhaný power metalový lauf se dovolává kultu SYMPHONY X, ale UNLEASH THE ARCHERS rozhodně nepatří k nejrazantnějším kapelám na trhu. Postupem času je to táhne k odlehčenějšímu projevu s dominantní souhrou dvou kytar a vzletnými refrény i sborovými halekačkami. Vyšponovaný vokál Brittney Hayes je příjemný, stylový, byť trochu generický - rozhodně nemá specifickou barvu ani emoční náboj, který by ho zásadně lišil od zástupu metalových vokalistek. Brittney umí přidat na síle, ale podobně jako celé kapele se jí daří tam, kde se naopak nechá unášet vzdušnějšími, uvolněnějšími a zpěvnějšími momenty. I dkyž by v té chvíli mohli UNLEASH THE ARCHERS čelit nadšení, že jsou kanadskou kopírkou IRON MAIDEN s ženskou tváří v čele, "Coward´s Way" či eponymní "Apex" nabízí nakažlivou esenci heavy metalu. Silné melodie, kytarové výšivky, hravé činely, zajímavé rytmické zlomy. Nic nového pod sluncem, prostě poctivé kovotepectví.
Hledání výrazu, který by kapelu odlišil od zástupu jiných, je samozřejmě refrénem "Apexu", který nabízí všechna podstatná žánrová klišé včetně vracejících se falzetových výkřiků a deklamovaného pokřiku "ten thousands against one" (tzv. heroická přesilovka). Tenhle nerovný poměr odpovídá i počtu svojských nápadů, které Kanaďané přinášejí. A nutno říct, že když se k tomu přidá lehká monotónnost nesmylně natahované "False Walls" či ploché "Earth and Ashes", dostaví se lehké pochyby, zda se s "Apex" vlastně zahazovat. Naštěstí jsou tu i výživnější kousky jako singlová rodová očista "Cleanse the Bloodlines" s naléhavě natahovaným refrénem, šlapavý kvapík "Matriarch" a především závěrečná eponymní hymna, které dokonce probouzejí lehké naděje, že až se UNLEASH THE ARCHERS přeberou tou hromadou inspirací, mohli by objevit i něco, co je výrazněji odliší od davu souvěrců.
Šance jsou možná deset tisíc ku jedné, ale tuhle kapelu není radno podceňovat. Sice neohromí, ale má schopnost si posluchače přímočaře získat na svou stranu. A nejen tím, že za mikrofonem sympaticky prosazuje ryzí matriarchát.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.