Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuto Marvelovku jsem skoro minul. Jedna z vedlejších postav tohoto universa vplula do kin nenápadně, ale o to příjemnější náhodné setkání mě čekalo. Představení nového superhrdiny vlastně nemohlo dopadnout lépe. Ani jednou jsem nezívnul, i když jsem se do kina dostal až po deváté hodině, po těžkém dni v práci.
Vstup Marvelu do světa magie vlastně lépe dopadnout za daných okolností nemohl. Film se povedlo dokonale vyvážit a dá mu díky magii určitou neokoukanost a čerstvost. Z banálního tématu, které bylo dost nešťastně filmově zpracováno už v roce 1978, se podařilo vymačkat maximum. Necítíte se úplně hloupě, i když jde vlastně o první kroky Marvelu v nejistém světě magie a čarodějů, současně hltáte akční scény, barvy a efekty. Hlavně pak dechberoucí fraktálová kouzla s realitou mě vrátila do vysokoškolských laboratoří, kde jsem si s fraktály pohrával.
A o čem to vlastně je? Stephen Strange je špičkový neurochirurg, který je v mnohém podobný Tonymu Starkovi. Arogantní zbohatlík a navíc génius. Po nehodě, při které přijde do určité míry o možnost ovládat ruce, hledá cesty, jak cit v rukou opět obnovit. Když vše selže, dostává tip na možnost léčit se v Nepálu u podivné bandy mnichů. Té šéfuje zvláštní bytost, které se říká „Prastará“ (nadlidská Tilda Swinton) a ta ho začne po počátečních peripetiích vyučovat magii. Strange trénuje nejdříve pro to, aby si spravil ruce, později samozřejmě pro to, aby zachránil svět.
Co zamrzí? Je opět to, na co už jsme si zvykli. Motivace postav není tak zcela zřejmá. Jednotlivé figurky jsou ploché a to zamrzí hlavně u hlavního padoucha, o kterém se toho moc nedozvíme. Jinak vlastně nic. Grafické orgie, kdy se rozloží celé město způsobem, jaký nelze popsat, případně fosforeskující jiné dimenze, které působí, jakoby se tvůrci předávkovali lysohlávkami. Navíc se film nebere moc vážně a sám se na Vás tu a tam zašklebí, abyste věděli, že moc dobře ví, jak triviální téma zpracovává. To všechno kolem vás projede hrozně rychle a vy za chvilku zjistíte, že je konec. Rozhodně příjemné překvapení a určitě si počkejte na obě potitulkové scény.
Z banálního komiksu se vymačkalo maximum, hlavně po grafické stránce. Vřele doporučuji IMAX.
7,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Doctor Strange
USA, 2016, 115 min
Režie: Scott Derrickson
Scénář: Scott Derrickson, C. Robert Cargill, Jon Spaihts
Kamera: Ben Davis
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Benedict Cumberbatch, Chiwetel Ejiofor, Rachel McAdams, Michael Stuhlbarg, Mads Mikkelsen, Tilda Swinton, Benedict Wong, Amy Landecker, Scott Adkins, Daniel Eghan, ...
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.